Stay here...

24. listopadu 2013 v 2:00 | Kaoru & Naya |  Actors ~
Ahoja... ^^
Tak vám přidávávme další díl, doufáme, že se vám povídka líbí a jsme opravdu rády zajakékoliv hodnocení a jakýkoliv komentář
^^
A pozor! :D Dneska extra dlouhý díl...


Sungminův pohled:
Ráno jsem se jako magor probudil na sedačce schoulený v klubíčku a pod dekou. Nějak jsem nevnímal, že je skoro osm a já měl práci. Vzal jsem do ťapek mobil a podíval se na displej. Kouknul jsem se do hovorů a usmál jsem se. Takže to Chullie vzal, ale kde je? Zamyslel jsem se a pomalu se jako kotě zvednul. Protáhnul jsem se s hlasitým zakňouráním, když jsem cítil jak se mi napínají svaly. Ospale jsem si zívnul a zamlaskal. Prohrábnul jsem si vlasy nebo spíš se v nich jen zachumlal prsty. Odhrnul jsem ze sebe deku a zanechal jsem po sobě teploučké místo, které prakticky okamžitě zabrala moje kočka. Usmál jsem se na ní a pohladil jí po jejím kožíšku, hned po ní přiběhla druhá a doprošovala se mé pozornosti. S oběma jsem si chvilku hrál a mazlil se. Když mi za okamžik začalo docházet, kolik je hodin. Ještě, že mám hodiny i na ledničce. Vyvalil jsem oči a rychle vyběhnul schody do koupelny. Oblečení jsem ze sebe strhával už po cestě. No, díky tomu jsem si asi dvakrát přerazil ale co, stane se.
Zalezl jsem si do sprchy a začal si vybavovat svůj sen. To bílo všude, a pak jen svíčky. Ty jeho rty na těch svých...naše těla propletená ve vášnivém milování. Pamatuji si na to jak se mě Kyuhyun dotýkal. Nevědomky jsem si přejel dlaní po bříšku. A pousmál se. Cítil jsem ty rty na těch svých a chci je tak moc mít jen pro sebe. Proč je svět tak nespravedlivý, chci toho moc? Zamyslel jsem se a raději si začal do vlasů nanášet ovocný šampón, zopakoval jsem to ještě dvakrát, aby mi vlásky hezky voněly. A tu vůni podpořil ještě víc gelem od stejného výrobce se stejnou vůní. Nemůžu se toho nabažit. Tak krásně to voní. A je super, že k tomu mám i jako doplněk voňavku. Rychle jsem se domyl a zaplul s kartáčkem v ruce k sobě do pokoje
Heechul na posteli. Tak on si jako lehnul do postele a mě nechal dole na sedačce! Zabiju ho. Zatím jsem ho nechal spát a rychle vytáhnul nějaké oblečení. Vzal jsem si něco sladkého, roztomilého, jak je mým zvykem už dost dlouho. Vlastně, když někdo otevře mojí skříň jsou tam jen tyhle věci. Něco odvážnějšího by se určitě taky našlo, ale převládá roztomilost. Navléknul jsem to rychle na sebe a běžel zpět do koupelny a dočistil si zoubky. Vypláchnul pusu ústní vodou a hezky se na sebe uculil. Vlasy mi mezi tím uschly a vypadaly v celku bezva, tak jsem je tak jakoby poházené nechal. Vzal jsem si svojí tašku přes rameno a rychle vyběhnul z baráku. Nezapomněl jsem ani na mobil a peněženku a samozřejmě podklady všeho možného.
Rozhodnul jsem se, že si zajedu na benzínku a pojedu autem. Na to, abych šel pěšky byla moc zima a moc pozdě. A navíc nemám kafe. Musím si ho zajet koupit. Nasednul jsem do auta a tašku hodil vedle sebe. Nastartoval a rychle vyjel k benzínce u centra. Musím ještě do banky. Zapomněl jsem si vybrat peníze od rodičů. A potřebuji koupit nový notebook a něco do domácnosti. A Heechullie chtěl něco modrého na zeď. Rychle jsem vyjel a na silnici a cítil se jako nováček. Buď jsem byl debil já a nebo ostatní. Semafory jsou jako na co? Ach bože. Byl jsem na nervy ze všeho. V autě mi začal hrát mobil a já se mohl zbláznit. Zrovna jsem zastavoval na benzínce. Vzal jsem ho a zaplatil nějakému klučinovi ať mi natankuje. Zaběhnul jsem dovnitř, jelikož počasí venku bylo hrozné a to kafe!
Přešel jsem k automatu na kafe a vybral si to nejkvalitnější. Ať mě to aspoň probudí. "Chule! vypadni z té postele!" začal jsem mluvit do mobilu, tlumeně, ale stále s důrazem na slova. "To mě vážně, ale vážně nezajímá. Tvůj problém." Odseknul jsem a sledoval kelímek do, kterého stékala voda. "Ne nejsem, jen mi vadí, když si někoho taháš ke mně do postele." Stále jsem mluvil tiše. Povzdechnul jsem si a sklonil se pro kafe. Proč je to tak nízko?
Polknul jsem a rychle vzal kávu, byl jsem na Heechula naštvaný. Tak jsem se prudce otočil, ale to jsem asi dělat neměl. Sakra! Já jsem právě polil kafem svého šéfa a jeho bílou košili. To se mi snad jen zdá, měl jsem chuť si nafackovat. Slyšel jsem Heechula na druhé straně, jak na mě mluvil do mobilu, ale vůbec jsem nevěnoval pozornost jeho hlasu a už vůbec ne tomu co říká. Několikrát jsem zamrkal a nevěděl co říct. Chtěl jsem se omluvit, ale to snad ani nešlo. Měl jsem totálně vymeteno. Jako bych zapomněl jak se mluví. Cítil jsem jen to jak krásně mužně voní a pak jsem uslyšel ten jeho hlas. Mírně jsem se pousmál, ale to už neviděl. Potřeboval, asi dost rychle kávu. Pokusil jsem se rychle zmizet. V autě jsem si hodil kávu v kelímku s takovým tím zavírátkem, na určené místo přesně pro to a mobil si dal na reproduktor a zasadil ho do držátku. "Chule, zavolám ti později, buď tam, ale pak mi pereš povlečení." řekl jsem v klidu a rychle vyjel směrem k bance.
Jel jsem asi půl hodiny, jelikož nějaký debil zablokoval hlavní třídu, tak jsem to musel vzít přes město. Páni, tak dlouho co jsem čekal v koloně. Dneska mě čeká můj první den v práci a já určitě přijdu pozdě. Oddechnul jsem si když jsem v dálce viděl nápis Národní banka. Zaparkoval jsem někde poblíž a rychle se vydal k ní.
Zalezl jsem dovnitř a oklepal se od zimy. Rozhlédl se kolem a vydal se směrem k mé přepážce. Stoupnul jsem si do řady a začal vytahovat peněženku, ale já jí zapomněl v autě? Sakra, rychle jsem vyběhnul ven, přičemž jsem srazil někoho k zemi. Mohlo se klidně říct, že jsem na něm ležel. Nadzvednul jsem se v dlaních, zapřených o hruď dotyčného a poklepal hlavou. Na chvilku jsem cítil jak se mi zatočila hlava a já neměl daleko k mdlobám. Zakroutil jsem hlavou a konečně se podíval na kom to vlastně ležím, sedím, či co jsem to dělal.
Vyvalil jsem očka a mírně pootevře rty. Tohle je jako naschvál!? Zhluboka jsem se nadechnul. A nechtěně se na něm zavrtěl v domnění, že vstanu, ale jediné čeho jsem docílil bylo to, že jsem jeho rozkrok cítil až moc blízko u toho svého. Kousnul jsem se do rtu. Já nemůžu vstát? To se mi tak zatočila hlava? Ach bože. Na minutku se mi zatmělo před očima. Zamračil jsem se a skoro jsem spadl na hruď svého šéfa.
"Mianhae. Jen se mi udělalo zle, pokusím se co nejrychleji vstát." To bylo snad jediné na co jsem se v tu chvíli zmohl. Najednou se mi začal vybavovat ještě sen. A byl jsem totálně mimo. A ten moment jak, zrovna jsem na něm seděl a opíral se o jeho hruď se skloněnou hlavou. Po těle mi přejela vlna mrazu, avšak takového příjemného, hřejivého. Nepopsatelného...
Po té, co jsem v bance vyřídil vše potřebné, jsem se odebral do práce. Pozdravil jsem všechny co kolem mě prošli. Měl jsem pocit, že takhle nějak se cítí, žena každý měsíc, ve fázi menstruace. Bylo mi zle, motala se mi hlava,bolel mě žaludek. A totálně jsem byl mimo.
Rychle jsem si zopakoval poslední slova scénáře. Když nás svolal Kyuhyun tak jsem se přiřítil na plac a pohled mi zůstal viset na Kyuhyunově triku. "Sex Drugs...videogames?" přečetl jsem si slova bílé na modrém a asi jako jediný jsem věděl, proč ho má, ale copak to nemohla sekretářka sehnat něco lepšího. To snad není tak těžké, nebo snad ano? Byl jsem celý den mimo a zaznamenal jsem i pár svých chyb, ale naštěstí je Kyuhyun přehlédnul nebo chtěl být jen hodný. Měl jsem tak divný pocit, že každou chvíli někde omdlím. Vážně den na nic, je skoro šest večer a já za dnešek zkonzumoval půlku kafe. A jednu žvýkačku. Tak to se potom bude hubnout. Ale Heechul mě zase zabije. To přece není spravedlivé, nic nestíhám.
Po natáčení jsem se rozhodl jít se porozhlídnout kolem, procházel jsem kolem sálu, kde se včera odehrával konkurz, zdálo se mi, že na chodbě jsem slyšel tóny. A nepletl jsem se, když jsem odhadoval, že tóny klavíru, sám jsem něco málo uměl. Potichu jsem otevřel dveře do velké síně a vlezl dovnitř. Ve tmě nebylo skoro nic vidět, takže jsem mohl být v klidu. Opatrně jsem se vydal po schodech dolů, abych na hrající osobu viděl víc, když jsem došel ani ne do poloviny schodů doslova se mi zastavilo srdce. To není tak spravedlivé, že tohle dokonalé stvoření má doma nějaká holka. I kdyby byla sebevíc krásná, chytrá a hodná, nezajímá mě to, já ho chci domů! Mazlit se s ním na sedačce a koukat se na nějaký film, usnout mu v náručí. Vnímat tu krásně mužnou vůni.
Hlasitě jsem si povzdechl a neslyšně přešel na pódiu. Nepozorovatelně jsem se přikradl za něj a zakryl mu oči dlaněmi. Dětinské? Ne, jen ho chci chvilku jen pro sebe. "Kdo je to? Můžeš hádat jen jednou." špitl jsem potichu u jeho ouška. "Poznám tě už jen podle té tvé vůně, Sungmine." řekne poměrně odměřeně. "Přijde ti, že dnešních incidentů jsme měli málo?"
Usmál jsem se a olíznul si polštářky rtů. Zakroutil jsem hlavou nad jeho odpovědí a přešel vedle něj, sedl si vedle na menší klavírovou židli a podíval se směrem na něj. "Alespoň jsi si zapamatoval mojí vůni. A za to já jsem nemohl. Někdo jednoduše chce, abychom se vídali častěji." Sladce jsem se usmál a dotkl se bříšky prstů kláves. Na jeho výrazu šlo poznat, že trochu znejistil, kousek se ode mě odsunul, myslím, že jen tak ze slušnosti, moje nestabilní poloha na stoličce byla dost viditelná.
"Příště by nebylo špatné, kdybys ses vyvaroval vrhání kávy nebo srážení k zemi." řekne a je vidět, jak mu pravý koutek úst vyjede nahoru. Sleduji nejdříve své prsty, ale jakmile si všimnu toho jemného hlasu podívám se směrem k němu. Poslouchám jako poslušný pes. Chci si zapamatovat každé slovo co mi kdy řekne. Na chvilku sevřu rty a pousměji se nad jeho reakcí.
"Pokusím se, ale asi to nebude možné. Ty jsi se tam vždy objevil jak duch." tiše se zasměji tím svým dívčím tónem. A stisknu jednu klávesu, pak druhou třetí. Až začne pomalu vznikat melodie. "A co ty tu tak sám?" zeptám se ze zvědavosti.Odkloní zrak na klávesy a jednou rukou zahraje mnohem lepší melodii než já před tím. "Rád vzpomínám při hraní na klavír, nádherně to uklidňuje a začal jsem na něj hrát ještě před tím, než jsem se naučil psát." řekne s úsměvem, který ve mně vyvolá hřejivý pocit. Slabě se chvěji a položím obě ruce na klávesy. Přidám se k jeho tónům a koutky úst se mi zvednou do úsměvu. "Takže hudba je něco jako tvoje ochrana před realitou..." špitnu a lehce se otřu prsty o ty jeho, i když to původně nebyl vůbec záměr. Čekal jsem, že s nimi ucukne, ale hrál dál. "Dřív jsem chtěl být zpěvák." zasměje se a přikývne. "Máš pravdu, je to takový únik z reality."
Musel jsem uznat, že hraje opravdu nádherně, když jsem si vzpomněl na své hodiny klavíru a na to, jak mě pokaždé mamka táhla na hodiny a mně tekly slzy a snažil jsem se jí všelijak vysmeknout, tak jsem si nadával, že jsem se na něj lépe nenaučil. Snažil jsem se hrát s ním, v souladu s tóny a hlavně pozorně. Klidně, ladně, žádné křečovité nucené tóny. Byl jsem rád, že tu jsem. Bylo to hodně uklidňující a pro mojí duši celkem osvobozující. To až se dozví Chullie.
"Nesměj se tomu, myslím, že kdyby jsi chtěl staneš se čímkoliv. Jen to nesmíš vzdávat a jít za svým snem." Stále jsem se tak mile usmíval a užíval si jeho blízkost, bylo mi s ním tak příjemně a vyzařovala z něj příjemná aura. "Byl to můj sen, když jsem byl malý, věci se změnily a já jsem takhle šťastný, nemám si na co stěžovat, maximálně na kritická rána, kdy mě srážejí vlastní zaměstnanci." řekl a úsměv mu stále nemizel ze rtů, byl tak kouzelný.
Zasmál jsem se a nemohl jsem se nabažit toho úsměvu. "Ale..to nebylo naschvál." Trošku jsem se začal červenat, nešlo tomu nijak zabránit. Na chvilinku jsem sevřel rtíky a hrál jsem tak, jak mi napovídal tóny. Byl jsem tak uvolněný, myslel jsem si, že když se mi líbí, nebo co to k němu vlastně cítím, budu se stydět. Ale ne, byl jsem naprosto v klidu. Až na to zvláštní chvění po celém těle, které mi způsobovala jeho přítomnost. Něco nepopsatelného mi k němu táhlo a než jsem si stačil srovnat v hlavě co, tóny klavíry utichli a najednou jsem mu byl tak blízko, cítil jsem jeho dech a téměř slyšel a mé srdce tlouklo tak rychle, že jej musel slyšet. Byli jsme od sebe už jen malinký kousíček, přivřel jsem oči a lehce naklonil hlavu.
Když jsem byl téměř u jeho rtů, viděl jsem jak i on pomalu zavíral oči, přes škvírku mezi svými víčky. Pousmál jsem se a špičkou jazyka si přejel po rtech. Zapřel jsem se dlaněmi o jeho stehna, když v tom najednou jsem uslyšel zvonit telefon. Zamračil jsem se a pomalu se odtáhnul. Koukal jsem na něj, jak vytahuje mobil, podíval se na displej a usmál se. Trhnul jsem hlavou na stranu, moc dobře jsem věděl, kdo to je, už jen podle jeho prvních slov, když přijal hovor.
"Zlato?" oslovil osobu na druhém konci, celou dobu, co s ní mluvil, se usmíval jako sluníčko na hnoji. Najednou se všechna sladká atmosféra vytratila. Měl jsem chuť mu ten mobil vzít a zahodit jej. Zvlášť, když se s ní loučil. "Brzo budu doma, miluju tě."

Sklonil jsem hlavu a pozoroval špičky svých bot. On jen zastrčil mobil do kapsy a s úsměvem, jehož původcem jsem stoprocentně nebyl, řekl: "Uvidíme se zítra, musím jít. Měj se." Zvednul se a odešel. Jen tak, prostě jako kdyby nic. Chyběl jen malinký kousek a jeho rty by zase na chvíli patřily jen mně. Myslím, že dnešek skončil stejně 'úspěšně' jako začal.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lení Lení | E-mail | Web | 24. listopadu 2013 v 12:00 | Reagovat

Aish..! tak tomu se vážně říká smůla.. Chyběl jen kousíček.. Očividně Kyuhyun si z toho nic nedělá... :/ Zdá se, že ta jeho slavná ženuška jakoby vycítila co by se mohlo stát a povedlo se jí to zkazit.. No co už.. Věřím, že to Minnie zvládne ^^ :3 Je to kluk šikovná, krásná, rozkošná, sexy.. co víc potřebuje..
Těším se na další dílek :*

2 Hatachi Hatachi | 24. listopadu 2013 v 18:54 | Reagovat

Jéje...chudák Minnie. Ta Kyuova manželka snad má nějaký radary nebo snad šestý smysl. Jak jinak si vysvětlit, že ví, kdy má Kyuovi zavolat.
Ta si to teda umí načasovat, chyběl jim už jen malilinkatý kousíček k polibku.
Ale Minnie je vytrvalí, určitě brzy Kyua získá jen pro sebe.
Moc se těšim na další díl.

3 Aiko Aiko | 22. prosince 2013 v 13:30 | Reagovat

*mlátí hlavou do klávesnice se slovy 'To snad není pravda!'*
To nemůže bejt možný! Ta Kyuova manželka.. Ta manželka.. Si to teda umí načasovat! V lepší chvíli snad už zavolat nemohla! A Kyu se ještě sám pro sebe usmívá! Chudák Minnie.. Kyu, víš jak se asi teďka musí cítit? Víš jak?!
Já tam na nej a tu jeho snad vlítnu a to se budou dít věci..
Nicméně, těším se na další díl :) Jestli se to znovu nějak podělá tak ať si mě ti dva nepřejou..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.