Never change

18. listopadu 2013 v 7:00 | Kaoru & Naya |  Actors ~
Etto~ Takže lidičky...dětičky a bytosti všeho druhu, že neuhodnete co se právě stalo?...Ach ano...napsali jsme s Nay další díl...no seděly jsme u toho jak dementi do půlnoci do večera na skype a né, že jsme se nezasmály. To je tak, když místo do ložnice řeknete do ledničky xDDD Pak nám Kyu leze do lednice...a ne do ložnice xD Jen ta představa a já a Nay jsme byly mrtvé, a to totálně. nevím co to bylo dál, ale určitě to ani není jediné...Buhehehe~ Takže máte se na co těšit. ^^ Takže než kliknete na takový křížek po přečtení zanechte komentář, ať víme jak na tom jsme u vás ;DD Nebo vás všechny prohodím oknem xDD Miluju vás...teda MILUJEME!!




Vstoupil jsem na pódium a moc dobře jsem věděl co v té chvíli dělám. Nějak jsem nereagoval na reakci prince co si seděl v křesle. Jen jsem se usmál a nic neřešil. Jistě, mám o něj zájem, ale docílím jej jen pomalu a nenuceně, sám to musí chtít. Proto jsem začal využívat něčeho, co má moje osobnost a vzhled mnohem víc, jak ostatní členové mého rodu na této planetě; roztomilosti. Naučil jsem se toho využívat asi okolo patnácti let. A je to jen přednost, nevyužívám toho nějak často, ale toho kluka chci a já dostanu vždy vše co chci. Líbí se mi na něm, jak je přesně můj opak. V duchu jsem se musel ušklíbnout, jelikož ta situace teď byla poněkud komická. Jak se přehraboval v těch papírech a ten pohled. Tak zmatený, na malý okamžik mi začal připomínat ztracené kotě. Krásné, malé ztracené kotě. I když které má majitele a já se chytám ho majiteli... pardon Majitelce vzít. Ať už bude nebo nebude chtít. Je škoda takového krásného a úspěšného kluka nezatáhnout do něčeho s názvem podvod své milované, k čemuž ho prostě přiměju. Buď za mnou přijde sám, a nebo časem začne cítit potřebu být u mě.
Pousměji se nad vlastními slovy a začnu s výstupem. Tentokrát si připravil něco dokonalého. To ani nejde, aby mě nevzali. Jo, Romeo a Julie jsou ohraní, ale ta poslední smutná část, jak oba umírají, není zrovna lehká. I pro někoho jako jsem já, to bylo těžké to dopilovat. A hurá! Je to tady ať se hošánek kouká. Po skončení jsem se na něj usmál a setřel si falešné slzy. Koukal jsme na něj jak byl zmatený, ten výraz, k nezapomenutí. Čekal jsem na odpověď, ale ta ke mě nepřicházela. Proto jsem uslyšel hlas nějakého taky dobře vypadajícího kluka za ním. Jen jsem přikývnul, něco zamumlal a odešel z pódia. V zákulisí jsem se obléknul a odešel domů.
Nějak jsem neměl náladu na nic víc nebo jsem se spíš bál na něj promluvit. Povzdychnul jsem si a vydal jsem se rychleji domů. Chtěl jsem si lehnout a spát. Nandal jsem si sluchátka a do uší mi začala hrát moje oblíbená písnička. Usmál jsem se a šel dál. Ano, mohl jsem jet autem, ale nerad sedám za volant ve stresu. Nechci, si nic udělat a podělat si tím celý život. To ne, děkuji. Šel jsem po cestě, která byla obklopená rodinnými domky.A už z dálky i v té tmě jsem viděl obrys postavy, který se se zmenšující vzdáleností vyjasňoval. Moc dobře jsem věděl komu patří, došel jsem až ke vrátkům a vytáhnul klíče.
"Heechullie, copak?" usmál jsem se na něj a nechal ho vejít prvního. Nechápu, proč si neotevřel sám máš klíče." ušklíbnul jsem se. "Jen jsem se tě přišel zeptat, jak to šlo prcku." Hechul se umí tak krásně smát. Vážně znám jen jednoho člověka s hezčím úsměvem. Kyuhyuna, tedy toho režiséra, jak byl na dnešním konkurzu.
Doběhnul jsem ke dveřím a odemknul, vešel jsem do teplíčka a rozhlédl se po svém baráčku. Miluji to tu. Za nic bych to tu nevyměnil, tak dlouho jsem si na všechno vydělával. A teď konečně to mám a je mi dobře. Nechal jsem Chullieho ať jde do kuchyně a klidně si něco udělá, je to můj nejlepší kamarád, tak nemám problém s tím, když se tu chová jako doma.
"Takže prcku vím moc dobře, že jsi to udělal, jinak by jsi se tak debilně neculil." Chullie mě cvrknul do čela s čajem v ruce nebo co to měl. Usmál jsem se a šel jsem si udělat kakao. "No ještě,aby ne. Ale to, že se tak culím má jiný důvod." řekl jsem prostě a zmáčknul na kávovaru tlačítko 'Hot chocolate'. "Ne! Copak! Že by ses nám zakoukal?"
Věděl jsem, že Chul to pozná. Zná mě prakticky patnáct let? No tak nějak. "No, znáš Kyuhyuna? Cho Kyuhyuna?" zeptal jsem se ho a on na mě div nevyprsknul horký čaj. "Au horký!" zakňučel a nahnul se přes linku k umyvadlu a okamžitě si chladil ústa. "Magore!" zasmál jsem se, když konečně přestal podíval se na mě. "No a kdo ho nezná?" zeptal se tím svým povýšeneckým tónem. "No tak to je on..." vzal jsem si čokoládu a začal jsem pít, sledoval jeho reakci a přitom jsem šel do svého obýváku propojeného současně s kuchyní.
"COŽE! Zbláznil jsi se? Má manželku..." začal šílet a křičet téměř na celý blok, podíval se na mě zděšeným pohledem. Šokovaný se posadil na sedačku vedle mě. "No a co? Víš, kolik mužských se vzdá manželství kvůli milenci?" zavrtěl jsem hlavou a upíjel ze své čokolády. Podíval jsem se na mobil. Hm, 22:45, docela pozdě.
"Ale! ty hovado!" dostal jsem pohlavek. Vražedně jsem se na něj podíval. "Nech mě!" vypísknul jsem a položil se na sedačku a jeho vykopal na vedlejší křeslo. Zavřel jsem na chvilku oči a poslouchal Chullieho. Měl docela uklidňující hlas, i když vlastně nadával. Takový jemný... a zvonivý. Sakra! S tímhle se mi objevil obraz Kyuhyuna před očima, povzdychnul jsem si a přiložil si ruku hřbetem ruky k čelu. "Minnie, já tě chápu je nádherný a úspěšný bohatý. Je dokonalý, ale je to moc tvrdý oříšek a navíc nekope za náš tým." Chullie na mě mluvil opatrně, jelikož moc dobře ví,0 jak jsem výbušný. Vnímal jsem ho, ale po chvilce jsem usnul. Ani jsem nevěděl jak,ale prostě při vzpomínce na Kyuhyunovi rty jsem totálně zabral a jsem si jistý, že jsem promeškal i rozhovor ze spolčenosti. Ale tak, byl tam Heechul a ten by to zvednul. Začal jsem se pomalu nechávat unášet tím příjemným pocitem. A sny.
+++ Kyuhyun +++
"Tak tohle byl poslední." řekl produkční a složil své poznámky vedle údajů o zúčastněných. Všichni jsme si oddechli a já si protáhnul ztuhlé končetiny tak, že jsem Donghaemu málem urazil hlavu, ten se automaticky zaklonil dozadu, je na to zvyklý ještě když jsme společně chodili do školy.
"Váš názor?" zeptala se jedna mladičká dívka, ke které jsem si nedokázal momentálně přirovnat její pozici, kterou tady zastupuje. "Pane režisére." slyšel jsem Eunhyukovu tichou poznámku a pobavení v jeho hlase. "No," odkašlal jsem si a podíval se na své poznámky, které byly v podobě prázdného bílého papíru, celou dobu jsem se musel vracet myšlenkami k tomu klukovi. Lee Sungmin, to jméno, ten kluk, ta tvář, ty rty, všechno se mi to vracelo stále dokolečka. Prohrábnul jsem si rudé vlasy a zadíval se na své kolegy okolo, kteří čekali na můj názor. "Myslím, že by se dalo uvažovat nad posledním vystoupením stejně jako nad několika dalšími, ale myslím, že ať to vezmeme jakkoliv, nakonec skončíme u čísla jedna, což je," zkoumavě jsem se podíval do papírů, i když tohle jméno jsem si pamatoval moc dobře. "Lee Sungmin." doplnila mě dívka, která se mě tázala. "Ano, přesně tak. Lee Sungmin, souhlasíte?" podíval jsem se na ostatní a ty jen přikyvovali. "V tom případě vás prosím o to, abyste mu dali vědět, ale ozvěte se až někdy po jedenácté, ať je alespoň trochu napjatý." už jsem se zvedal, že opustím sál, ale stačil jsem si všimnout poznámek jednoho ze starších kolegů, na nich zvýrazněné číslo a jméno jedné z vedlejších postav nově připravovaného filmu, už se nadechoval, ale před tím, než stačil něco říct, jsem přikývl a řekl: "Předem splněno." Jen se pousmál a rozloučil se se mnou i mými nejlepšími kamarády, se kterými jsme společně vyšli ven.
"To mu to jen tak dovolíš?" zeptal se mě ještě Eunhyuk a nejistě se ohlédl. "Hyukie, on je ten, kdo mě všechno naučil a jestli někomu v tomhle případě věřím, je to on. A jde o vedlejší roli." mrknul jsem na něj a mávnul na sekretářku, aby vypsala fakturu na Donghaeho promarněný benzín. Zmizeli jsme v mé kanceláři, jen co klaply dveře, Eunhyuk se válel na mé pohodlné pohovce a Donghae se roztahoval na něm, uvelebil jsem se v křesle a zavřel oči, pro dnešek jsem toho měl plné zuby. Strávil jsem na konkurzu od desíti táno do sedmi večer. "Nesnáším konkurzy." zamumlal jsem. "Vždyť jsi byl duchem přítomný jenom na začátku a o polední pauze, když se objevilo jídlo." ušklíbnul se Eunhyuk. "To jsem se chtěl zeptat, co to bylo za kluka?" přidal se Donghae, který si hrál s knoflíčky Hyukovi košile. Neměl jsem začínat s tímhle tématem. Natočil jsem hlavu a vrhnul po nich vražedný pohled. "Nic." odseknul jsem. Oba se usmáli a se zájmem se na mě podívali. "Povídej." pronesli najednou.
Je zvláštní, že stačilo jen toto slovo a přes můj prvotní názor jsem ji to všechno vyklopil, neměl jsem to v plánu, mám úžasnou manželku a nějaký kluk, který mě jednoho dne políbil v kavárně a den na to přišel na konkurz do mého nového filmu a vyhrál jej, si prostě přijde a snaží se mi rozhodit můj pohodlný život.
"No... páni." vyšlo z Eunhyuka šokovaným hlasem. "No konečně." prohlásil Donghae a oba dva jsme se na něj podívali se svraštěným obočím. Nejdříve nám věnoval nechápavý pohled, potom pokrčil rameny a nakonec řekl: "Právě si se zbavil nudného stereotypního života. Gratuluji."
+++
Když jsem jel domů, byl jsem ještě zmatenější než předchozí den. Zaparkoval jsem v garáži a zamknul auto. Co myslel Donghae tím zbavením stereotypního života? Myslel tím snad to, že bych vyměnil svůj život s Kwon Jin? Já si sakra nestěžuju, vyhovuje mi to tak, miluju svojí ženu, tak proč bych měl jenom uvažovat nad tím klukem, je to herec, další zaměstnanec pod naší společností jako každý jiný. V žádném případě se mu nebudu nijak extra věnovat, navíc on není moje starost, hlavně ať dobře hraje, jinak mi bude k ničemu.

Pověsil jsem bundu na věšák vydal se směrem do kuchyně, kde čekala Kwon Jin s nádherně vonící večeří. Pozdravila mě se sladkým úsměvem na tváři a ještě přidala polibek na tvář. Chytl jsem jí okolo pasu, přitáhl ji k sobě a zadíval se jí do očí. Zprvu se usmívala, potom lehce znejistěla. "Děje se něco?" zeptala se a její tvář se proměnila ve starostlivou. Zavrtěl jsem hlavou. "Nic. Jenom si mi dneska strašně chyběla." řekl jsem a vášnivě jí políbil. Chytla mi rukama kolem krku a usmála se na mě. "Pojď jíst než ti to vychladne." Úsměv jsem jí oplatil a zašeptal jí do ouška: "Co kdybychom šli pro dnešek rovnou do postele." Lehce se ošila, vysmekla se mi z objetí, chytla mě za ruku a s úsměvem mě vedla do naší ložnice. Proč bych měl někoho jako ji chtít vyměnit?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 19. listopadu 2013 v 19:04 | Reagovat

A proč by jí měl vyměnit?
Protože je to Sungmin, ten sladký roztomilý Minnie. Proto...
Minnie udělal na Kyuhyuna hluboký dojem a nebylo to jen tím polibkem a výstupem na konkurzu. Sungmin je osobnost...
No...jsem moc zvědavá, jak dlouho bude Kyuovi trvat, než sám přijde za Minniem.
Moc se těšim na další ůžasný díl...

2 Aiko Aiko | 2. prosince 2013 v 18:50 | Reagovat

Sungmin je prostě boží, to nikdomu nemohlo uniknout :33 Moc se těším na další díl, jak se to celé bude vyvíjet ^^ Jak si bude Min budovat cestu za Kyuem ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.