Actors ~

15. listopadu 2013 v 22:47 | Kaoru & Naya |  Actors ~
Tak se Vám ozýváme a víte co? xD S novou povídkou x,x Jo víme, že je to geniální nápad, když jich máme nekonečně mnoho rozepsáno, ale... No... Je to s námi těžký, my víme xD ~
Ale i tak doufáme, že stále budete s námi! Muhahaha...
A ještě se omlouváme, ale nějak se musíme dostat zase do... Uhn.. Do toho ;P
Tak Tady od nás máte 1. díl!

Název: Actors ~
Fandom: SJ
Autoři: Kaoru & Nayka
Páry: Nečekaně :D Kyumin, Eunhae, Heechul děvka všeho/všech/whatever..?
Summary: "Celý svět je scéna, a muži, ženy, všichni jsou jen herci"



Celý jeho živo byl jako z nějaké dobře prodávané telenovely. Nebyla v něm jediná chybička. Narodil se do bohaté milující rodiny, vystudoval jako nejlepší student, v kolektivu byl nejoblíbenější, měl nejlepší holku na škole, kterou si nakonec vzal. Slepě ji miloval, tedy alespoň si to myslel, nikdy se s ní nepohádal, jeho rodina na něj byla pyšná a chod filmové společnosti, kterou řídil, byl bez jakéhokoliv zádrhelu. Pro jednoho by to byl nudný stereotypní život, ale jemu vyhovoval. Nechtěl nic měnit, byl takhle šťastný, tedy alespoň si to myslel.
Jako každé pondělí se vydal o polední pauze do kavárny, kde obvykle trávil několik hodin u svého laptopu sepisující nové návrhy na filmy se šálkem stydnoucí kávy a až půl hodiny před skončením pracovní doby se vracel zpět do své kanceláře. Dělával to tak vždycky, vyhovovalo mu to tak, nikdo jej tu nerušil a on mohl v klidu pracovat.
V kavárně už si většina tamějších zaměstnanců stačila všimnout, že se tu objevuje každé pondělí ve stejnou dobu a tak mu jenom pokývli na pozdrav a přinesli čerstvou kávu a muffin. On jim pokynutí oplatil, sednul si ke stejnému stolu jako vždycky a pustil se do práce. Nikdy si nevšímal lidí, co navštěvovali kavárnu ve stejnou dobu jako on, a proto si také nikdy nevšiml kluka, co tu sedával úplně pokaždé ve stejný den a ve stejnou dobu.
Většinou sem chodil odpočívat při pondělním ruchu od svých zaměstnanců a v klidu dodělat to, co musí, aby měl energii na celý týden řešení problémů, jelikož bezchybná společnost, zvlášť v dnešní době prostě neexistuje. Už od mala miloval točení filmů, ale mnohem radši vymýšlel různé příběhy nebo je četl a potom realizoval. Byl v tom opravdu dobrý a proto nebylo divu, že i před svůj mladý věk, měl našlápnuto na dobrou kariéru a jeho jméno se objevovalo čím dál tím častěji v pozitivním ohlasu.
Protáhnul si ztuhlý krk a napil se své kávy, zatím co se kluk na druhém konci kavárny zvedl od svého stolu, na který pohodil dostatek peněz, aby pokryly jeho kávu a pomalu šel jeho směrem. Pohodil blonďatými vlásky na stranu a zastavil se až u židle, která náležela stolu, kde seděla osoba, kterou poslední dobou potkával nápadně často. "Je tu místo?" promluvil. Rudovlasý kluk píšící na laptopu se vzhlédnul a prohlédl si jej, netušil, kdo to je. Nadechoval sek odpovědi, když se blondýn přiblížil téměř k němu, chytl jej za bradu, bezohledně mu nadzvedl hlavu, sklonil se k němu a přisál se na jeho rty. Rudovlásek s sebou chtěl trhnou, ale dřív, než stačil zareagovat, blondýnův jazyk se otřel o ten jeho a téměř v ten samý okamžik se odtahoval a mizel ve dveřích. Rudovlásek koukal směrem, kterým mizel a konečky dlouhých hubených prstů si přejel po svých rtech. Co to bylo? Kdo to byl? A proč...? Proč jej políbil? A proč ten polibek byl tak... jiný?
+++
Na druhý den se rudovlásek vzbudil vedle své krásné a milovaného ženy. Samozřejmě jí polibek, který v něm vyvolával divné pocity, zatajil. Přeci by bylo na nic jí to říkat. Nikdy ho už neuvidí, a když tak změní kavárnu. Ve městě jako je Soul je jich víc než dost. Podíval se na hodiny a hluboce si povzdychnul. Tak brzo, osm ráno. Protočil oči a zvednul se z postele. Pomalu přešel do vedlejší místnosti, přesněji do koupelny. Zalezl si do sprchy a tiše jako myška, vykonal vše potřebné. Nakonec si upravil vlasy a navoněl se nějakou předraženou voňavkou. Prohlédl se v zrcadle a olíznul si své rty, z nějakého důvodu na nich cítil stále ty toho chlapce. Opře se dlaněmi o studený povrch umyvadla a zaklonil hlavu. Zhluboka se nadechl a hlavou nechal vířit myšlenky. Nakonec se jen ušklíbne a v ručníku se vrátí do ložnice. Oblékne se do něčeho slušného, ale ne zase upnutého. Sexy, ale ne tak, aby vyprovokoval sekretářku. Přiťape k posteli a zapře se o její matraci, pohladí svoji manželku po tváři a vtiskne jí polibek na rty. Projede její vlásky svými prsty a musí se usmát. Je tak nádherná. Raději se zvedne a přeběhne z druhého patra dolů do garáže. Nesedne do svého auta a vyjede do práce. Dneska se vlastně koná ten konkurz. Nahodí otrávený obličej, další nevzdělanci co nic neumí. Zakroutí hlavou, pustí si rádio a poslouchá jej než dorazí k velké budově. Zaparkuje na své vyhrazené místo a v okamžiku vchází do hlavních dveří, věnuje několik pohledů a pozdravů zaměstnacům a vydá se rovnou do síně, kde se má konat konkurz. Otevře dveře a pomalu sejde ladným krokem s papíry v ruce na místo před pódiem. Posadí se do křesla v hledišti a hned se otočí na své nejlepší kamarády. Které zná už...? Vlastně si to už ani nepamatuje. Mohl by se vsadit, že je zná víc jak sebe. Jeho arogantní pohled, který jeho nejlepší kamarád označil za více než přitažlivý, se změní v usměvavý a přátelský. "Tak jste dorazili, to je bezva." upřímně se usměje na dva pohledné muže co sedí přímo za ním.
"No, ale platíš mi benzín. Tady moje zlatíčko zapomnělo zavřít ten pitomej špunt u benzínu a málem nás museli odtáhnout." zasměje se starší a podívá se na svého nazrzlého přítele, který dnes vypadal vážně k sežrání. Rudovlásek se zasměje a podívá se na zrzavého chlapce. "Hae! Ty jsi pako." zakroutí hlavou a rozcuchá mu vlasy. To se, ale nelíbilo jeho snoubenci a ihned mu je začal upravovat. Na jeho pravé ruce byl vidět krásně třpytivý prstýnek. "HyukJae! Vy už máte prstýnky?" vyjukne rudovlásek na chlapce ze světle modrými vlasy. "Jo. My jsme ti to vlastně neřekli."pousměje se oslovený. A zrzavý chlapec před rudovláska okamžitě nastaví packu. "Krásný, ne?" ukáže na kroužek na svém prstě. "Jo! je krásný." vydechne udiveně rudovlasý chlapec.
"Hele asi už ti jsem chodí herci." ukáže na pódium kluk s modře melírovanými vlasy. Rudovlásek se otočí a do očí mu udeří barva slunce. Pořádně zamrká a promne si oči. "TY!" vyjekne přes celé divadlo, ukáže na něj a vyskočí na nohy. Blonďáček na pódiu se rozkošně usměje. Přicupitá k mikrofonu a vezme si ho do svých tlapiček."Ehm ehm...dobré dopoledne." uculí se tak, že by se i severní pól roztál. Rudovlásek se zrazí a začne hrabat ve svých papírech. Jméno, jméno... začne si opakovat v duchu a vytáhne jeho složku. "Bingo!" řekne si pro sebe trošičku víc nahlas. Lee Sungmin. Pousměje se nad závorkou ve které je napsané Minnie. Posadí se zpátky, ignorující nechápavé pohledy svých kamarádů a ostatních zúčastněných, opře si lokty o opěrky, založí si ruce u rtů a proplete mezi sebou prsty. "Takže," řekne do mikrofonu, "Minnie, ukaž co umíš. Co jsi si připravil." Ušklíbne se a sleduje co chlapec udělá. Je vážně mimo, co tu ten kluk dělá. Sakra kolik mu je? Nenápadně sjede pohledem k papírům a málem umře na zástavu srdce. ON JE STARŠÍ! Svět se zbláznil.
Kyuhyunův pohled:
Ještě jednou jsem si prohlédl jeho papíry. Lee Sungmin, ročník 86, nadějný rookie. Projížděl jsem ty papíry znovu a znovu, při tom jsem si jej vybavoval z více a více vedlejších rolí novějších filmů a dramat. Jak je možné, že jsem jej včera nepoznal? Zadíval jsem se na pódium, které celé zaplnil on. Najednou, jako by se na něm narodil, úplně mi vyrazil dech, podobně jako včera. Moje jediná reakce na jeho připravený monolog bylo neslyšné povzdechnutí. Otočil jsem se na Eunhyuka s Donghaem za mnou, ty se jen usmívali a přikyvovali. Ten kluk je vážně dobrý.
Když dokončil své vystoupení, neměl jsem slov. Jeden z produkčních se na mě podíval a čekal, že něco na závěr jeho vystoupení řeknu, ale já jsem koukal do těch jeho čokoládových očí, které se na mě upíraly. Jeho pohled byl tak nepopsatelný, možná to bylo tím, že jsem si dneska ráno zapomněl nandat kontaktní čočky a detaily mi lehce unikají, ale cítil jsem, jak se na mě dívá a rozkošně se usmívá.
"Děkujeme, do půlnoci se vám ozveme s naším rozhodnutím. Další!" uslyšel jsem za sebou Eunhyuka, který přerušil chvíli ticha. Blondýn se uklonil a opustil pódium s úsměvem na rtech. "Myslím, že bychom mohli ten konkurz pro dnešek ukončit. Našel jsem svého hlavního hrdinu." zasmál se obtloustlejší scénárista. Všichni přikyvovali a sem tam někdo přidal nějakou tu pozitivní poznámku. Já jsem ještě chvíli koukal na místo, kde před chvílí stál, pak jsem jen souhlasně přikývl a to už šel na pódium další zájemce, jenže ani on, ani nikdo jiný už tak dobrý nebyl.

Další díl čekejte brzy xP
(Jo, už je napsaný x3 )
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 16. listopadu 2013 v 19:15 | Reagovat

WOW...to bylo úžasný.
Moc se těšim na další díl.

2 Aiko Aiko | 2. prosince 2013 v 18:41 | Reagovat

Nemám slov. Moc krásně napsané ^^
Rychle na další díl!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.