Special day

5. listopadu 2012 v 12:00 | Kaoru/ Werů*-* |  EunHAe
Tak ju lidi je tu povídka co jsme psaly dávno s Werů. No tedy chystáme se jí dokončit. Doufám, že se vám to bude líbit jelikož když jsem to četla já po té době chcípala jsem smíchy. Takové hovadiny tam. A Werů na tom byla stejně. No prostě doufám, že zanecháte komentík. Možná už jste to četly někde na mém starém blogu. Ale tady to konečně dokončím. Tak ju! Enjoy! >3<. Promiňte za chyby nekontrolovala jsem to po sobě...:)
Pár: EunHae...(KyuMin)
Varování: Později 18+
Žánr: Komedie, romantika, yaoi.
Vysvětlivky: Kao= normální písmo(Hyuk). Werů=kurzíva (Hae).


EunHyuk: Ráno mě probouzí sluníčko na nebi, které proniká přes malou skulinku v žaluziích. Ani jsem si večer nevšimnul, že je moje zlatíčko zatáhlo. Pomalu a s malou nadějí otevřu oči. Uf! Nebyl to sen. Řeknu si v duchu. Hae, moje rybička vedle mě leží a potichounku a spokojeně oddychuje. Jeho rtíky jsou tak roztomiloučké. A ta nevinná tvář. Ty líčka. Nemůžu uvěřit, že tenhle tvor je jen MŮJ a nikoho jiného. Trošičku se k němu přisunu a opřu své čelo o to jeho. Chvíli na něj hledím jak je krásný, roztomilý a tak strašně sexy. No v tomto případě, je nadpřirozeně rozkošný. Asi bych měl jít udělat snídani nerad bych, aby až se vzbudí musel hned z vyhřáté postýlky, do kuchyně dělat snídani. Když on pro mě dělá první poslední. Už ho znám přeci jen dlouho 10 let není málo. Poprvé jsme ho spatřil na střední v prváku, od té doby jsem neměl oči pro nikoho jiného než pro něj. Byla to láska na první pohled. I přes ty roky mě nepřestal udivovat pořád je krásnější, milejší, a rozumnější. Ve 21 letech jsem ho požádal o ruku a on řekl Ano. Chodily jsme spolu od 16 let. A za pět let jsem se odhodlal. Kdo by to neudělal, když s takovým člověkem jsem si uměl představit život. S ním, ano. Ale bez něj NE! Manželé jsme 5 let. Všichni nás obdivují. Dokonce i Kyu s Minnie nedošli tak daleko jako je SVATBA. Ale tenhle rok by ho měl Kyu požádat o ruku. Tak moc jim to přeju. No, ale měl bych přestat přemýšlet a zalézt do koupelny a pak alou do kuchyně udělat mojí lásce tu nejúžasnější snídani na světě. Vlepil jsem Haemu jemný a skoro tak jemný polibek jako dotek motýlích křídel. Vylezl jsem z pod peřiny. Podíval jsem se na sebe do zrcadla. V těch kalhotech mi to tak sluší. Musel jsem se pochválit. No jo vybíral je Hae. Pomalu jsem přešel ke dveřím a neslyšně je otevřel. Rychle jsem přeběhl přes chodbu do koupelny, kde jsem se zavřel. Rychle jsem si vykonal ranní hygienu. Tedy až na sprchu. Tam chci až s Haem. Pak jsem se vydal do kuchyně. Vytáhl přísady na Haeho oblíbenou snídani. Totiž Lívance. Začal jsem s přípravami. Teď jen doufat, že to nezkazím. A, že se mi to sluníčko na hoře neprobudí.
Hae:
Opravdu nesnáším, když tady po ránu začne vonět ta úžasná sladká vůně. Vůně lívanců. Ani nevíte jak moc tu vůni miluju a ještě víc snad miluju lívance samotné, namazané marmeládou...Mňam. Mlsně se olíznu. Líně se přetočím na druhý bok a začnu přemýšlet nad mým snem. Snem?! Překvapeně otevřu oči a pomalu nakouknu pod peřinu. Už zase! Plácnu se do čela. Proč se mi o tom pořád zdá? Jak kdybych neměl už dost před samotným snem. Ani si nevšimnu, že Hyuk vedle mě neleží a stále zaraženě nakukuji pod peřinu.

,,Zlato?! Můžeš mi říct, co to děláš?!,,
Polekaně sebou trhnu a okamžitě přestanu pod peřinu nakukovat. Lehce zčervenám a pohledem těkám všude kolem, i obraz na zdi, o kterým ani nevím že tam je, je pro mě v tuhle chvíli zajímavější, jen abych se nemusel Hyukiemu podívat do očí. Co si o mě teď asi musí myslet?
,,Eh....no já....nic! Vstávám!,, a začnu odhrnovat peřinu. Zarazím se. Přece teďka nemůžu vstát! Urychleně zalezu zpátky do postele a pořádně se přikryju peřinou. To je tak trapné. Co by asi tak dělal, kdyby to zjistil?! Určitě by se mi vysmál! I když....nebylo by to přece poprvé, co by viděl, že se můj "Donghae Junior" dožaduje pozornosti. Zatřepu hlavou a konečně se odhodlám na Hyuka podívat.
Hyuk měl co dělat aby se co nejdřív nerozesmál. Nemohl si přece dovolit teďka vybuchnout smíchy. Drží přece v rukách tác se snídaní a, když už se s tím tak namáhal přece to nenechá všechno spadnout!
,,Jo, vstáváš, to vidím!,, a pohledem se upřel na Hae dolní část těla. Nemohl ho přece neprovokovat. I když....na chvilku se zamyslel a jeho tváře lehce zčervenali....nemůže říct, že on sám po ránu takovýto problém nemá. Přijde mu rozkošné jak se to Hae snaží zakrýt.
,,Přinesl sem ti snídani.,, vzpamatuje se Hyukie a přejde k posteli. Položí před Haeho tác s lívancemi a lehce ho pohladí po tváři. Všimne si pár pramínků vlásků, které mu spadli do obličeje a tak neváhá a odhrne mu je na stranu.
,,Děkuju. A čím sem si to zasloužil?!,, podívám se udiveně na Hyuka a rozzářeně se na něj usměji.
Eunhyuk:
"Čím sis to zasloužil?" zopakuji po něm a podívám se na jeho nádhernou rozespalou tvář. "Ehm?...Čím?" přikývne Hae. "Přeci to neděláš každý den." zamumlá a podívá se na mě upřeným pohledem. "Ne nedělám, ale to protože vstáváš dřív jinak bych ti snídani dělal pořád. A zasloužil sis to tím, že pro mě všechno děláš. Jsi semnou, vždycky když mi je mizerně jsi tu pro mě. Nikdy ses ke mě neobrátil zády. Nádherně se na mě den co den směješ i přes to, že se známe, tak dlouho ještě tě to neomrzelo. Vždycky mi šeptáš před spaním, abych mohl spokojeně usnout. Když mám strach, chytneš mě za ruku a dodáš mi odvahu. Tak jako nikdo. A především mi dáváš lásku. Objímáš mě, líbáš mě, miluješ se semnou i po tolika letech. Jsi pro mě to nejdůležitější na světě. A kdyby byl ještě silnější cit k člověku. Cítil bych to právě k tobě, k nikomu jinému." dokončil jsem svůj výlev srdce. Hae se na mě roztomile usmál, dal tác s jídlem na noční stolek. Mírně se ke mě naklonil. Zavřel oči a pomalu se ke mě začal přibližovat. Udělal jsem to samé. Počkal jsem si, než se naše rty střetnou. Objal Haeho kolem pasu a vyzvedl si ho k sobě na klín. Jak mile jsem ucítil Haeho jazýček jak se snaží dobýt ke mě do úst, s radostí jsem mu je pootevřel. Hae neváhal a začal mě nádherně, vášnivě, láskyplně líbat. Zkoumat moje rty jak kdyby je už dost neznal. Po těch letech je musí znát dokonale. Zapojil jsem i svůj jazyk a vychutnával si tu úžasnou chvíli. Miluji ho. Neuvěřitelně moc. Je moje první i poslední láska. Nikdy nechci ochutnat jiné rty. Nikdy nechci být s nikým jiným. Než s ním. Potřebuji cítit jeho vůni. Jeho teplo. Jeho chuť. Jeho tělo. Jeho doteky. Jeho celého. Hae se ode mně na chvíli odtáhnul aby nabral vzduch do plic. Chtěl mě znovu políbit ,ale já mu přiložil prst ke rtům. "Nejdřív snídani, nehodlám tě pak vézt do nemocnice kvůli podvýživě. Snídaně je nejdůležitější jídlo dne. A k tomu když to máš tak dobré. Tak šup zlato. Pak můžeme jít společně do sprchy. Jestli budeš chtít. Já si jdu udělat něco teplého k pití chceš taky? Třeba Kakao Kafe Cappuccino?" zeptám se toho roztomilého s nejúžasnějšího stvoření na posteli. "Kakao. A jistě že chci do sprchy. To je moje nejoblíbenější místo na určitou věc." Vypískne roztomile. "Dobře lásko hned jsem tu" usměji se a už mizím ve dveřích. Dole v kuchyni udělám dvě Kakaa a hned vyběhnu schody nahoru. Nakouknu do dveří. Tak roztomilé! Jak může být někdo tak ňuňatej?! Opřu se o futra a zasněně se na Haeho zahledím. Ten si mě hned všimne a hodí po mě takový pohled ,že by i Severní pól roztál. "Copak?" Zeptám se ho a podám mu Kakao.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 5. listopadu 2012 v 21:46 | Reagovat

Muhííí...to bylo tak sladký. Ještě stále se culim jako blbeček...
EunHae jsou úžasný...vůbec bych se nezlobila kdyby to bylo tak i v reálu...
Těšim se na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.