Nemocniční vůně - For Angie

6. prosince 2011 v 2:41 | Naya ^^ |  Wish
Takže, z téhle mam mnohem lepší pocit. Tak doufám, že se ti bude líbit víc. Jen mi přijde krátká, ale takhle mi vyšla a myslím, že je tam všechno. Opravdu se mi líbí tvoje sklony ke smutným koncům! Ty mám prostě nejradši a nejlépe se mi píšou... A taky ti musím pochválit tvůj výběr páru do povídek, i když ta před tím mi moc neseděla. Z TVXQ je Changmin ten, kterého jako jediného dokážu pořádně v povídkách použít xD A z členů SuJu si zatím vybíráš ty, co jsou v mých TOP 5 :D Prostě si můj člověk!


"Heechule!Heechule! Slyšíš mě?" s tím jsem se opět ponořil zpátky do své temnoty a podlehl jedinému, co mě drželo nad vodou, tedy spíše jediné potěšení v mém bezcenném životě, který už ztratil smysl hodně dávno.

Ne. Už zase to otřesné pípání. Myslel jsem, že se mi asi rozskočí hlava, to je něco tak hrozného. Jako bych na tom nebyl už tak špatně. Poslední dobou se probouzím za té samé hudby. Pokaždé, když otevřu oči, jsem v bílé posteli, ale ne v té své, které je v bílé místnosti s nemocničním vybavením a páchne desinfekcí. Pokaždé, když otevřu oči, jsem s ním. S ním, on, který jako jediný nezapomněl, že existuju. On, kterému stojí za to úsilí být s tím feťákem.

Otevřel jsem oči a všechno tak doopravdy bylo. Seděl vedle mé postele a držel mě za ruku. Jenže tentokrát měl na tváři ještě slzy. Nečekal jsem je, skončil jsem tu už po několikáté, ale nikdy se mi nestalo, že by plakal. Sebral jsem poslední síly, které u mě zůstali, a stiskl jeho ruku. Podíval se na mě těma jeho očima, které byli uslzené a beze slova na mě koukal.

V ten moment mi došlo, že mám i jiný důvod žít. A ten důvod byl on. Celou dobu tu byl u mě a já si nedokázal uvědomit, že k němu něco cítím. Možná to byl důvod, proč jsem tomu tolik podléhal a nechával se tím unést. Tím jsem se chtěl zbavit toho pocitu, který jsem neznal. Teď jsem si užíval každý moment s ním.

"Tak co, jak se ti líbí?" zeptal se mě, když jsme byli v obchodě a kupovali mu nové džíny. "Otoč se." řekl jsem. Changmin se pomalu otočil do kola. "Jsou ti moc volné." řekl jsem. "Ale HeeChule, nemůžu v nich skoro dýchat. Podle tebe mi jsou všechny moc volné." zaprotestoval. "Kdyby si mě nechal ti nějaké vybrat, už by si to měl dávno z krku." řekl jsem. "Kdybych tě nechal nějaké vybrat, vybíráš je v sexshopu." řekl a vyplázl na mě jazyk. "Ale bylo by to mnohem rychlejší." řekl jsem. Zatáhl za sebou závěs od kabinky a začal se převlíkat.

"Měl sis koupit ty menší." řekl jsem Changminovi, když jsme vyšli z obchodu. "Skoro jsem je nezapnul." řekl a podíval se na mě. "Tak si měl zatáhnout břicho." odsekl jsem. "A půjdeme ještě do Mekáče! Že jo?" řekl jsem a kouknul na něj, když se před námi objevil můj oblíbený fastfood. "No, tak hold jo." řekl Changmin a protočil oči.

Stáli jsme ve frontě a Changmin se rozhodl to jídlo objednat. Prej, že bych to zase nějak popletl, to nechápu, kde k tomu přišel. Ve vedlejší frontě stála nějaká holka a neustále po něm pokukovala, vážně mě to rozčilovalo. Přišel jsem k Changminovi a jednou svojí rukou zajel do jeho zadní kapsy u kalhot. Koukl se na mě a usmál se. Musel jsem se pousmát, jelikož tu holku to docela vyděsilo.

S Changminem spolu doopravdy chodíme, jen jsme se rozhodli, že to nebudeme na veřejnosti tak dávat najevo, ale pár zvrhlých okamžiků se stejně objevilo. Byl to nejšťastnější okamžik v mém životě, když jsme se dali dohromady. Nikdy nezapomenu, jak se o mě staral, když jsem byl na dně. Jak mě dokázal odtamtud dostat, a že mu záleží na někom, jako jsem já. Prostě pro mě byl jediný a s nikým jiným jsem být nechtěl, je pro mě všechno.

Když jsme se najedli, konečně jsme se rozhodli jet domů. Cestou na parkoviště jsem se rozhodl, že tentokrát už budu řídit já. "Minnie?" začal jsem. "Co potřebuješ?" SAKRA! Zná mě už naprosto dokonale. "Můžu řídit, prosím." prosil jsem a chytl jsem ho okolo pasu. "Víš, že by si neměl." řekl. "Jenom jednou, to se nic nestane." řekl jsem a moje ruka zabloudila na Changminovo pozadí. "Dobře, ale jenom pro tentokrát." povzdechl si.

Konečně! Měl jsem od doktora řídit zakázáno, ale Changmin se nechá docela dobře přemluvit. Vzal jsem za dveře od řidiče, ale než jsem stačil nasednout, zatmělo se mi před očima a tělo mi vypovědělo funkci.

Posupně jsem začal přicházet k vědomí a několikrát se zhluboka nadechl. Už se to zase stalo, zase jsem omdlel. To je důvod, proč jsem tak často s Changminem, proč mi nedovolí řídit, proč mi nedovolí ani sportovat. Nikdy se neví, kdy přesně omdlím. A to je ten největší problém v našem vztahu.

Byl jsem na několika léčení, jen abych odolal drogám, už je neberu. Nekouřím ani si nic nepíchám, ale za blbost se platí. Nemůžu s tím nic dělat, je to následek, který mi zůstal po mnoha zhroucení z doby narkomanie. Nenávidím se za to, už jenom kvůli Changminovi. Trpí jenom kvůli mně. Nezasloužím si ho.

"Zlato, jak se cítíš?" zeptal se mě, když jsem konečně otevřel oči. Opět u mě seděl a držel mě za ruku, opět jsem byl v té desinfekcí páchnoucí místnosti s otravným pípáním a opět mě Changmin držel za ruku. "Omlouvám se." pošeptal jsem. Changmin se na mě pousmál a pohladil mě po vlasech. "Všechno bude dobrý." řekl a políbil mě.

Pokaždé, když se to stane, jakoby náš vztah začal do začátku. Jen letmé polibky hlazení a menší mazlení. Changmin je u mě každou volnou chvíli, ale ve vzduchu je jasně napsáno, že je něco špatně. Nenávidím to. Miluju Changmina a tohle mi to pokaždé zkazí. "Minnie?" řekl jsem jeho jméno, když mě hladil po vlasech, abych usnul. "Ano?" řekl. "Miluju tě." řekl jsem. "Já tebe taky."

Konečně se mě rozhodli pustit. Šel jsem z nemocnice s Changminem ruku v ruce. Oba dva jsme byli potichu a nic neříkali. Ve vzduchu visela nezodpovězená otázka: "Co bude dál?" Pokaždé, když omdlím, umře kousek mě, kousek, který mě drží při životě.

Přišli jsme domů a já zamířil rovnou do koupelny, potřeboval jsem se konečně pořádně umýt. Nemocniční vůně ze mě táhly neskutečným způsobem. Vylil jsem do vany skoro celou pěnu do koupele, kterou Changmin zbožňoval a pustil teplou vodu. Sedl jsem si na okraj a přerušoval svými prsty pravidelný proud vody. Vždy jen na chvíli, jelikož byla voda moc horká.

Postupně se vana začala plnit vodou a tak jsem se začal pomalu svlékat. Svlékal jsem si tričko, pomocí zvednutí paží a přetahoval ho přes hlavu. Pohodil jsem ho na zem, bezpečně daleko, aby na něj případná voda nedostříkla. Rozepnul jsem pásek, ale musel jsem se chytit umyvadla, které bylo vedle vany.

PROČ! Tentokrát jsem to vycítil, všechno se začalo vlnit a začínal jsem vidět dvojmo. Takhle brzo se to po sobě ještě nestalo. Chtěl jsem vyrovnat rovnováhu malým krokem dozadu, ale místo toho jsem spadl do napuštěné vany. Poslední co jsem viděl, bylo jak se po prudkém pádu vylévá voda a otevírají se dveře.

Changmine, omlouvám se. Omlouvám se za to, že kvůli mně tak trpíš. A doufám, že ti to jednoho dne budu moct oplatit. Znamení, že přicházím k sobě, byla opět stejná. Hlasité pípání, nemocniční pach, bílá barva zdí, která mě praští do očí, jen co je otevřu, nepohodlná poste a-. Changmin. Není tu, najednou se pípání přístroje vedle mě zrychlilo. Začalo pípat i něco vedle, něco co jsem nikdy neslyšel. Do pokoje přiběhlo několik lidí v bílých pláštích. "Changmine…" hlesl jsem potichu.

Prohlédli mě a pak odešli, až na jednoho. Jednoho doktora, který si sedl na židli vedle mé postele, na tu, na kterou sedával Changmin. "Kde je?" zeptal jsem se. Doktor položil na můj noční stolek přeložený papír. "Zachránil vám život svou krví. Je mi to líto." s tím opustil můj pokoj. To není možné, ještě jsem se neprobral! Vzal jsem lístek a kouknul na něj. Bylo to Changminovo písmo.

Miluju tě,
a proto tě prosím, žij dál. Žij šťastně a nezapomeň. Když jsi šťastný ty, jsem šťastný i já. Budu tu navždy s tebou. Nevzdávej to!
S láskou Changmin
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jednorázovka X Kapitolovka

Jednorázovka
Kapitolovka

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 6. prosince 2011 v 16:31 | Reagovat

Nádherná povídka i když je smutná. Miluju Minýho,je to moje zlatíčko. Díky...

2 Terry Terry | Web | 6. prosince 2011 v 18:14 | Reagovat

To je nádherný... Já říkám pořád, že má Minnie srdce ze zlata :)

3 Angie Angie | 6. prosince 2011 v 20:16 | Reagovat

Tak tohle bylo naprosto uzasny, a jak rychle se ti to povedlo napsat...Muj milovany Minie... a to mu jako daroval vsechnu svou krev? Boze ja brecim jak mala holka, dokonaly. Tak a ted jsem se stala oficialnou zavislackou a uz se mne tak lehko nezbavis...:D:D MIluju tvoje povidkyyyy aaa vdzy naplnis me ocekavani...:D:D Dekuju, dekuju, dekujuuuu -utira si slzy po nadherne povidce-...Muzu si napsat o dalsi????

4 Naya Naya | 6. prosince 2011 v 21:22 | Reagovat

[3]: Aish, to jsem opravdu ráda. Mě to taky dojalo, ale to, jak se ti moje povídky líbí. S tou krví jsem to myslela tak, že mu ji daroval, víc než mohl.
Právě že naopak, doufám, že už se tě nikdy nezbavim! :D
Jasný :D Ale musíš si stoupnout do pořadí, tak rychle už nebude, jenom tě prosím, nepiš o povídky s Ryeowookem, ty mě pokaždé vyčerpají neskutečným způdobem. Není to můj moc oblíbený člen, ale před to něco snad vytvořím, když je to pro Terry ;) A teď na mě čekají ještě dvě k sepsání, tak nevím, jak rychle to bude.

5 Angie Angie | 7. prosince 2011 v 16:25 | Reagovat

[4]: Neboj, osobne moc Ryeowooka nemusim, takze ti ho nebudu do svich prani psat..:D:D ok tak ja si teda jdu napsat o dalsi -premysli jaky par to bude-..:D

6 Lucy Uchiha Lucy Uchiha | Web | 17. prosince 2011 v 14:06 | Reagovat

Vážně tohle je užasný! Mám slzy na krajíčku, ten konec mě definitivně dostal *rozplívá se a zadržuje slzy* Vážně máš talent ^-^

7 Jiki G Jiki G | 28. ledna 2012 v 3:20 | Reagovat

Tyjo neee x((( řvu jak malá...to je tak krásný a tak strasne smutný...wwuuáá ted nevím co bych x(( ale opravdu krásně napsané x)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.