Message - Dodatek

28. prosince 2011 v 13:00 | Naya ^^ |  EunHAe
No, ehm. Tak chtěli jste další díl, tak jsem ho napsala. Moc se mi nechtělo, ale nemám ráda otevřené konce a tenhle tak trochu byl. Ten název neberte nějak vážně, nic lepšího mě nenapadlo. Dneska mi to nějak nemyslí ani nepíše... Tak místo dodatek jsem napsala fofatek a místo naší nahý, tak nevím, čím to asi bude xD Tak snad se bude líbit ^^

Nayka ^^


Po pár dnech už mi bylo dobře. Tak jsem se tedy rozhodl jít do školy. Haemu jsem neřekl o tom, co mi řekli ti z vyššího ročníku. Vrtalo mi to hlavou pokaždé, když jsem se ho jen dotknul. Máme před sebou ještě tři dny, než se táta vrátí, nechtěl jsem myslet na to, co se vlastně stane po jeho návratu.

Před mojí třídou jsme se s Donghaem rozloučili polibkem a on odešel směrem k té svojí. Vešel jsem do místnosti a rozhlédl se okolo. Bylo mi divné, že mě nevítá ani jedna z těch populárních dvojic. Dokonce mi přišlo, že mě Kyuhyun sjel jedním z těch jeho pohledů. Přišel jsem tedy k nim sám.

"Vidíš, já ti říkal, že přijde." vykřikl najednou Kyuhyun a nastavil ruku směrem k Sungminovi. Ten se na něj ublíženě podíval a vyndal stovku z kapsy. Kyuhyun si ji vzal a zastrčil do té svojí. "Ahoj." pozdravil jsem s úsměvem. "Rád tě vidím." řekl Kyu a usmál se. Sungmin se zvednul a odešel do svojí lavice, stále koukal strašně smutně. "Co se stalo?" zeptal jsem se. "Yesung chodí s Ryeowookem a Sungmina se to trochu dotklo, nemá svoje dvojče." řekl Kyuhyun. "A ty se k němu nechováš moc mile." zareagoval okamžitě Yesung. "A proč bych měl?" zeptal se popudivě nejmladší. "Protože je to tvůj kamarád." řekl Ryeowook. "To znělo jak od mojí mamky." řekl Kyuhyun zamyšleně. "Taky si říkám." řekl Shindong a souhlasně ukázal na hnědovlasého kluka a navzájem na sebe vítězně pokyvovali hlavami. Nikdy je pořádně nepochopím.

Prošel jsem okolo zamračeného Sungmina a sedl si na svoje místo ve chvíli, kdy zazvonilo. Měl bych začít stávat dřív.

Všechno se to tak táhlo a Donghae měl mít dneska ještě o dvě hodiny více než já. Sungmin se nabídl, že tu se mnou počká, tak jsem souhlasil. Asi chtěl trochu naštvat Kyuhyuna, ale s tím to ani nehnulo. Celý den byl pod palbou Yesungových narážek na to, jak je na Sungmina zlý a že by si ho měl začít víc vážit a respektovat ho. Kyuhyun ho buď ignoroval nebo si ho začal jinak dobírat a odbočil od tématu.

Konečně jsme měli po škole a mě čekali dvě hodiny se Sungminem. Šel jsem jídelnou a nesl si svůj tác s obědem. Najednou jsem ucítil tvrdý náraz a všechno mi spadlo na zem. "Uhni." ozvalo se za mnou a osoba, co do mě vrazila, odcházela pryč. Ohlédnul jsem se za sebe a uviděl jednoho z těch kluků, který mi vyhrožoval kvůli Donghaemu. "Eunhyukie, jsi v pořádku?" uslyšel jsem vedle sebe Ryeowookův hlas, když jsem se koukal na mizející postavu v davu spolužáků.

"Sungmine, dáš mi prosím jeden ubrousek?" požádal Kyuhyun Sungmina o ubrousek na utření, jelikož všechny, které si vzal, mi dal, když jsem uklízel oběd ze země. Sungmin ho ignoroval. "Mine, prosím. Dáš mi jeden?" zeptal se znovu Kyuhyun. "Proč bych to dělal?" zeptal se arogantně Sungmin. Nemohl jsem si pomoct, ale vyznělo mi to dětinsky. "Protože jsem tě o to slušně požádal." řekl Kyuhyun. "A to tě učila maminka?" pokračoval dál tím jeho tónem. "Ano. Dáš mi tedy jeden?" zeptal se po třetí. Sungmin po něm hodil ubrousek a odešel. "Počkám na tebe u šaten." řekl ještě před odchodem. Kyuhyun povytáhnul obočí a podíval se na Yesunga. "Asi chce, aby ses mu omluvil." řekl Ryeowook mezi tím, co se tiskl ke staršímu.

Odešel jsem z jídelny chvíli po Kyuhyunovi. Nemínil jsem tam být s čerstvě zamilovaným párem. Incident na obědě už jsem hodil za hlavu a šel za Sungminem, který tu se mnou měl čekat. Na chodbě jsem si pobrukoval jednu ze svých oblíbených písniček. V tom mě přerušili dva druháci, kteří mně přitiskli na jednu stranu chodby. Nikdo nikde nebyl a moc přátelsky se na mě nedívali.

+++
Svezl jsem se po zdi k zemi. Oba dva už odešli, několikrát jsem se zhluboka nedechl a schoval si hlavu do dlaní. Proč? "Tak proto si ho nechtěl?" Zadíval jsem se směrem, odkud přicházel známý hlas. Kousek ode mě stál Sungmin a bez pochyby to celí viděl.

+++
"Měl by si mu to říct." řekl Sungmin. "O to všechno to bude horší, nemůžu to udělat." řekl jsem a zadíval se na místo před sebou. "Ale jenom Donghae ví, co s tím udělat." pokračoval Sungmin. "Já vím." řekl jsem. "Tak mu to řeknu já." řekl Sungmin a rozzářila se mu očka. "Ne, jenom to ne." řekl jsem vyděšeně. "Pak je to jenom na tobě." řekl a usmál se, jelikož právě přicházel můj přítel, kvůli kterému jsem tak nenáviděný ostatními. "Tak já půjdu." řekl Sungmin a rozloučil se s námi. Ještě na mě mrknul a odešel.

"Tak jak ses měl?" zeptal se mě Donghae a chytnul mě za ruku. Vydali jsme se směrem k nám domů a já přemýšlel, jak bych mu to všechno měl říct. Nenapadalo mě nic, ale přišlo mi lepší, kdyby to slyšel ode mě, než od Sungmina.

+++
"Víš, Donghae musíme se rozejít, protože mě šikanují spolužáci tvého bývalého." Ne, takhle ne. "Hae, je mi to líto, ale nevydržím to, tak proto sbohem." Ne, to taky ne. "Zlato, je krutá doba a lidstvo se rozmnožuje jen díky nechráněnému sexu mladistvých, tak bychom si oba měli najít holku a zachraňovat svět." Ne, to taky nepůjde. Nedokážu nic pořádného vymyslet. Jak mu to mám říct?

Seděl jsem na posteli a přemýšlel nad několika způsoby. Napíšu mu SMS! Bože… "Zlato, děje se něco?" zeptal se Hae a sednul si vedle mě. Chytnul mě okolo ramen a přitisknul mě k sobě. "Ne, nic." řekl jsem. Řeknu mu to zítra, dneska jsem na to už moc unavený a není vhodná doba to rozebírat. Sungmin mě zabije.

+++
"Řekl si mu to?" zeptal se mě místo pozdravu druhý den ve škole. "Ne, já prostě nevím jak." řekl jsem a kouknul se na něj tím nejroztomilejším a nejnevinnějším pohledem, jaký jsem uměl, na něj jsem stejně neměl. "Tak mu to zkus nějak jenom naznačit, Donghae není blbej, on to pochopí." pobídl mě. "No, nevím, ale zkusím to." řekl jsem. "A co Kyuhyun?" zeptal jsem se, abych nahodil nové téma. Sungmin se podíval směrem, kde se nacházel nejmladší z nás. Seděl v lavici vedle Shingonda, který snídal už pátý chod a tupě hleděl do toho podivného přístroje. Docela rád bych ho viděl, když třeba píše na klávesnici, jelikož už takhle mu ty prsty jedou po pár tlačítkách neskutečnou rychlostí. Divím se, že to tenhle malý přístroj pobírá.

"Posloucháš mě? Hej, Cho Kyuhyune, já na tebe mluvím." rozčiloval se Sungmin, když ho mladší nevnímal. Vzal hrací přístroj a hodil s ním přes celou třídu, samozřejmě PSPčko přistálo mě na lavici. "Co to děláš!" vyjel na něj Kyuhyun. "Mluvím na tebe." řekl klidně Sungmin. "K mluvení nepotřebuješ ruce." rozčiloval se Kyuhyun. Sungmin na něj koukal s mírně zdviženou hlavou, jelikož byl menší než on a stáli těsně u sebe. "Měl jsem jednu pitomou otázku a ty mě ignoruješ a dáváš přednost té pochybné věci!" křičel na něj Sungmin a při tom ukazoval směrem, kterým odhodil Kyuhyunovu hračku.

"Hodili by se k sobě, ne?" řekl Donghae, který se objevil za mnou. Končili jsme a on mi přišel naproti. "No, já nevím." zapochyboval jsem. "Měli by bezchybný vztah, tedy pomineš-li to PSP-čko na kterém je Kyu závislý." řekl Donghae. "Myslím si, že kdyby Kyuhyun Sungmina chtěl, už spolu jsou." řekl jsem. "Tak to je ještě pořádně neznáš." řekl a dal mi pusu na tvář. "Nebo spíš nechápu." upozornil jsem na hlavní problém, který sdílím i s ostatními.

"Donghae, já mám problém." začal jsem. "Jaký?" zeptal se. "No….. Jde o Daesunga." začal jsem nervózně, nevěděl jsem, jak to mám říct, aby to nevyznělo nějak divně. "Co je s ním?" zeptal se. "On, tedy ne přímo on, ale to oni-" "Neřeš ho, ano? Pro mě si teď pouze ty." řekl a políbil mě.

+++
"Nemáme ani chleba." stěžoval si Hae. "Ani nic jiného k jídlu." postěžoval jsem si taky a pohladil si prázdné bříško. "Půjdeme tedy nakoupit?" zeptal se. "Já tam skočím, je to jen přes ulici, to zvládnu." řekl jsem a vzal svojí peněženku. Táta mi dal nějaké peníze, než odjel. "Okey." řekl Donghae.

Obul jsem si první boty, které jsem uviděl a šel směrem k naší Večerce. Zavřel jsem vchodové dveře a opět ucítil ten prudký náraz, jaký jsem znal od Daesungových kamarádů. "Říkali jsme ti, dej do něj ruce pryč. Včera ti to nestačilo?" řekl nepříjemným hlasem ten jeden. "Snad jsme tě na to upozornili. Ty víš, co tě čeká." řekl výhružně ten, který do mě strčil v jídelně.

Ucítil jsem první náraz do podlíška. Zalapal jsem po dechu a podlomila se mi kolena. Ve stoje u zdi mě už jen držela ruka jednoho z těch kluků, kterou mě držel pod krkem. "To je teprve začátek." pošeptal mi jeden z nich do ucha. Sevření okolo krku povolilo a já se sesypal na zem. Svoje tělo jsem podpíral pouze rukama, nohy mi vypověděly službu, stejně bych jim neutekl.

Ten, který z nich nejvíce mluvil, mě nakopl a kývnul na posledního, který tam celou dobu jen stál a přihlížel. Lehce se mu zablýsklo v očích a jedna jeho ruka zajela pod jeho hnědou koženou bundu. Očividně na něj přišla řada. Vytáhnul baseballovou pálku. Chytnul jsem se za hlavu, zavřel oči a čekal prudký náraz. Nic se nedělo.

Uslyšel jsem několik kroků, které mířily ode mě a pomalu jsem otevřel oči, stále čekající ránu. Přestal jsem si krýt hlavu a podepřel se rukama, abych alespoň poloseděl. Uviděl jsem ty čtyři kluky a mezi nimi i Haeho. Držel napřaženou ruku toho, který měl baseballovou pálku. Všichni se na něj viděšeně dívali. "Kde je? Kde je Daesung?" řekl nepříjemně a propaloval pohledem kluka, který mi chtěl ublížit.

"Jsem tady." ozvalo se a zpoza rohu vyšel on, Donghaeho bývalý přítel. S rukama v kapse a pečlivě vyžehlenými vlasy k nám přišel. Stále jsem byl na zemi a Hae koukal teď jen na svého bývalého. "Kvůli němu si mě nechal?" řekl a pohrdavě se na mě podíval. Pohled jsem mu oplatil. Donghae se na chvíli odmlčel. Udělal bych to, i kdyby nebylo jeho. Nech ho být, nemá s tím nic společného. Můžeš si za to sám." řekl Donghae tím nejděsivějším hlasem, který jsem u něj slyšel. "Je to ještě dítě." řekl Daesung a pousmál se. "Jsi tak ubohý. Svoje problémy řešíš tím, že necháváš svojí bandu idiotů, aby ho mlátily." "A nehodlám s tím přestat." řekl a pro tentokrát už se koukal na Donghaeho. Ten pouze na prázdno polknul. "Ale v tom případě budeme příští rok spolužáky." ozvalo se známý hlas.

Všichni jsme se najednou otočili a uviděli mých pět spolužáků, Ryeowooka, Sungmina, Yesunga a Kyuhyuna. "Jak to myslíš?" zeptal se Daesung. "Pokud mu jakkoliv ublížíš, slibuju ti, že se neprolezeš ročníkem." řekl Yesung a pousmál se. "Myslíš, že máš větší vliv než já?" řekl Daesung s výsměchem v obličeji. "Můj otec je ředitel této školy a jisté věci na něj mají obrovský vliv." přidal se Shindong. Syn ředitele? Nikdy bych to do něj neřekl. "A i kdyby to nevyšlo, myslíš, že nabourat se do učitelských počítačů je nějaký problém a po menších úpravách budeš naprosto v háji." pokračoval Kyuhyun. "Ale tvoje výsledky nejsou slavní už teď, ne? Nejsi ani v první padesátce." dokončil Sungmin.

+++
To ho přeci jen odradilo. Po menších výhružkách ohledně výsledků a Donghaeho vlivu nakonec odešli se slibem, že mě nechají být. "Hae, jak tě napadlo za mnou přijít?" zeptal jsem se. Nenapadl mě jediný důvod, proč se tu najednou objevil, zrovna když jsem měl dostat pálkou. "No víš, chtěl jsem na tebe z okna zavolat, ať vezmeš i marmeládu, ale tys nešel, tak jsem se vydal za tebou." řekl a chytnul mě okolo ramen. "A vy?" zeptal jsem se těch pěti. "Nevěděl jsem, jestli mu to řekneš, tak-" nedořekl Sungmin. "Tak jsem dostal geniální nápad, přijít vás navštívit." řekl Kyuhyun a stoupnul si před Mina. "Hej. Přestaneš mě konečně přerušovat?" řekl naštvaně Sungmin a nafouknul tváře. "Nemůžu si pomoct, ale naštvanému ti to sluší." řekl Kyuhyun a mrknul na něj. "Blbečku." řekl Sungmin a sklopil hlavu, jelikož ucítil, jak začíná rudnout. Všichni jsme se nad tím zasmáli. "A pak, že ho nemáš rád." řekl Ryeowook a strčil do mladšího.

+++
"Jsem doma!" oznamoval svůj příchod táta. Vešel do pokoje a měl v rukách strašně tašek, ještě víc, než když odjížděl. "Kde je mamka?" zeptal se Donghae a koukal směrem na chodbu. "No, už spolu nejsme." řekl táta a podrbal se na hlavě. "Takže se stěhujeme?" řekl jsem vyděšeně. "No…ne, zůstaneme tu, jelikož jsem si našel někoho jiného." řekl táta. Oddechnul jsem si a Donghae očividně taky. "Jak někoho jiného?" zeptal jsem se. "No šel jsem na letišti a omylem srazil jednu hezkou holku. Je tady odsud a má ráda květiny a ráda vaří…."" začal táta přednášet o neznámé dívce. S Haem jsme se na sebe usmáli a byli rádi, že to tak skončilo. Vždyť i Kyuhyun řekl Sungminovi, že ho má doopravdy rád. Takže se naše homosexuální páry na škole o něco rozrostly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Kaoru Kaoru | 28. prosince 2011 v 17:36 | Reagovat

Juuu!!..to je užasné!!.ten Kyu mě dostával!!..:D PROSTĚ UŽASNÉ!!

2 DeiDei DeiDei | 28. prosince 2011 v 18:11 | Reagovat

ňuuu to je krásné zakončení ♥♥♥

3 Hatachi Hatachi | 28. prosince 2011 v 18:35 | Reagovat

Hmm,krásné zakončení... Moc se mi to líbilo... Není nad to mít bezva kamarády...

4 Terry Terry | Web | 29. prosince 2011 v 21:02 | Reagovat

Nádherné zakončení ♥ Ale ten Kyu neměl chybu :D A poslední věta mě z nějakého důvodu rozesmála :D

5 SaSa SaSa | 2. ledna 2012 v 0:51 | Reagovat

Další skvělá práce :) Jejich přátelství je nádherný a to, jak se všichni doplňujou... tomu se říká spřízněnost :) Výhružky Daesungovi mě rozesmáli, hlavně syn ředitele :D A poslední věta... nemá chybu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.