Message

24. prosince 2011 v 9:51 | Naya ^^ |  EunHAe
Veselé Vánoce! Aish... Vánoce jsou tady a vánoční nálada je mimo mě. V tom dnešním bláznění a včerejší zahájení lyžařské sezóny jsem napsala jednu EunHae. Není to na vánoční téma, jelikož už mi ty Vánoce lezou krkem a místo zpívání koled mě napadají samé nevhodné texty, tak se sem tam stal nějaký ten omyl a vzniklo z toho tohle. Tak ještě jednou Šťastné a Veselé.
Nayka


"Hyukie! Vstávej, nestíháme!" budil mě táta. "To je jedno, půjdu až zítra." řekl jsem otráveně. "Na to zapomeň, vstávej." pomalu jsem se zvedl z postele a zamířil do koupelny. S mytím jsem se neobtěžoval a jen jsem si opláchnul obličej, vyčistil zuby a něco jsem vykouzlil se svými neposednými vlasy.

Ani nasnídat jsem se nestihl a táta už stál u nastartovaného nového auta před naší bytovkou. Sedl jsem si na místo spolujezdce a připoutal se. "No tak, je to první den v nové škole, tak se alespoň usměj." řekl a šťouchnul do mě. "Fakt super." odseknul jsem a pootočil se od něj. Opřel jsem si hlavu o bezpečnostní pás a pozoroval dění okolo z okýnka.

A takhle to začalo. Nepřišlo mi to tehdy nějak zvláštní, jelikož můj otec je hrozný děvkař a střídá jednu holku za druhou a kvůli tomu se také každou chvíli stěhujeme. Nebylo to poprvé, co jsem v průběhu střední školy přestupoval. Jen co jsem si našel kamarády, stěhovali jsme se někam jinam. Tohle jsem bral úplně stejně, jako ty předchozí. Ale jen co jsem vešel do třídy, zapochyboval jsem o normálnosti těchto "lidí".

Seděl jsem v lavici s nějakým nenažraným "spolužákem", kterému táhlo z pusy nehorázným způsobem, omyl byl smradlavý celý. Kamarádil se s nějakým klukem, který byl skoro jako Einstain, ale s PSP v ruce pod lavicí. Další byl naprosto zženštělý, uplakaný a citlivý. Potom další vypadal jako panenka a poslední jako nějakej růžovej plyšovej králíček. Zbytek třídy jsem radši nezkoumal.

Nakonec jsem přeci jenom po pár dnech usoudil, že to tak horký nebude. Tuto pětici doplňovali ještě další žáci z vedlejší třídy. Bylo to hvězdy na téhle škole, když šli po chodbě, všichni se za nimi otáčeli, dokonce i za tím, s kterým jsem seděl v lavici. Nic jsem radši neříkal a jen proplouval davem a doufal, že se co nejdřív zase odstěhujeme.

Byl jsem tu už druhý týden a táta se svojí záhadnou přítelkyní plánoval výlet někam do Evropy. Každý večer jsem se modlil, aby se tam rozešli a vrátili se domů předčasně se slovy: "Tady už nebudu ani minutu. Stěhujeme se!" jako se to už párkrát stalo. Při té představě jsem se trochu pousmál a otevřel svojí skříňku. Něco z ní vypadlo. Nějaká obálka. Kouknul jsem se a otevřel jí. Nádherně voněla. Vytáhnul jsem z ní dopis a přečetl si ho. "Našel jsem tvůj mobil, je v knihovně v části s básničkami."

Šáhl jsem si do kapsy, nebyl tam. "Sakra." zaklel jsem. Ráno jsem ho tam ale ještě měl. Hodil jsem učení do skříňky a šel do knihovny. Kde jsem ho jenom mohl ztratit? Nikdy jsem tam nebyl a tak mi hledání trvalo snad sto let. Když jsem konečně našel to správně oddělení, málem jsem srazil k zemi jednoho kluka z vedlejší třídy s jeho přítelem.

Jmenoval se Lee Donghae, patřil k té pětce od nás ze třídy. Byl opravdu hezký a i přes to, že byl gay velmi oblíbený. Kdybych přiznal svojí homosexualitu já, bez pochyby bych na tom byl mnohem hůř, než teď. Ano můj otec byl prvotřídní děvkař, ale mě holky nikdy moc nepřitahovali. Možná to bylo tím, že když jsem byl malý, měl jsem okolo sebe několik tátovo přítelkyň a několikrát mě některé malém udusili svým poprsím, když mě k sobě tiskli a šišlaly na mě nejrůznější lichotky.

Jen jsem se za ním ohlédl a prošel jsem skoro celé oddělení, než jsem našel svůj mobil. Taky mi ho ten člověk, co ho našel mohl předat osobně nebo ho dát do ředitelny, tam bych si ho vyzvedl spíš a netrvalo by to tak dlouho.

Vzal jsem mobil a odešel domů. "Za týden odjíždíme, potom ti ji představím!" řekl táta a uklízel hromadu letáků od cestovek ze stolu, abych měl místo, kde se můžu najíst. "OK." řekl jsem. "A nebude se ti stýskat po tatínkovi?" zeptal se a zatahal mě za tváře. "Tati, není mi 5." řekl jsem otráveně. Zvedl jsem se od stolu a radši si šel lehnout. Už má zase tu svojí náladu, být tím úžasným tatínkem a chovat se ke mně jako k malému harantovi. Lehl jsem si na postel a zapípala mi smska. Kdo to může být?

Skryté číslo
Je krásný večer,
vše se chystá spát,
jen dvě oči a jedno srdce,
ti pár řádků chce psát:
"Dobrou noc a krásné sny, myslím jen na tebe."

"Co?" vypadlo ze mě. "Děje se něco?" zeptal se táta, který se objevil s kartáčkem na zuby ve dveřích. "Ne, nic." řekl jsem. "Jen se mi chce spát." Táta souhlasně kývl a popřál mi dobrou noc.

Kdo to mohl být? Nikomu jsem přece svoje telefonní číslo nedával. Dobře jenom Shindongovi, Yesungovi a Ryeowookovi, ale ti by to nenapsali. Nebo to byl někdo z bývalé školy a dělá si ze mě srandu, třeba na Onewa to sedí. Skryté číslo. Idiot. S tím sem si lehl a přemýšlel, jak to asi vypadá ve škole, kterou jsem opustil jako poslední.

Když jsem přišel další den do školy všichni běhali po chodbách a něco si šeptali. Šel jsem jako normálně do třídy a cestu mi zkřížil Sungmin s Ryeowookem. "Už to víš?" zeptali se oba najednou. Občas mi přijdou jako dvojčata. "Co?" zeptal jsem se. "Donghae už nechodí s Daesungem." řekl Sungmin. "A prý se mu líbí někdo jiný." doplnil ho Ryeowook. "Tak ať si to užije." řekl jsem a šel k sobě do lavice. "Tobě se nelíbí?" zeptal se Ryeowook a udělal ten jeho smutný obličej. "Měl by? Stejně ani neví, kdo jsem." odsekl jsem. "Když myslíš." řekl Sungmin a odešel spolu se svým "dvojčetem" do jejich lavice.

Celý den mi hlavou vrtala ta smska na dobrou noc. Doufal jsem, že byla přeci jenom od někoho, kdo mě má rád. Ale moc velké naděje jsem si nedělal. Stále mi to přišlo na nějakého spolužáka z bývalé třídy, jinak jsem si to prostě nemohl vysvětlit.

Ale večer mě přesvědčil o něčem jiném.
Skryté číslo
Když den končí a ty jdeš spát,
já chtěl bych ti básničku dát.
O tom, jak máš krásné oči,
které září ve dne, v noci.

Chtěl bych tě už oslovit,
nedokážu se zbavit,
těch vzpomínek na tebe,
sejdeme se po páté
v učebně v té chemie.

Půl hodiny jsem koukal na tu smsku s otevřenou pusou. CO!?

Bylo pět s já jsem seděl v chemii na jednou ze stolů. Čekal jsem, že za chvíli z nějakého koutu třídy někdo vyskočí a začne se mi vysmívat, že jsem mu naletěl. Školu jsem nějak přetrpěl a stejně jsem neměl žádné plány, tak jsem tu seděl a čekal, co mě čeká.

Ještě jednou jsem si přečetl tu smsku. "Po páté." Zkontroloval jsem čas. 17:08. Skoro nikdo touhle dobou ve škole nebyl. Zamknul jsem obrazovku a prohlédl si v displeji mobilního telefonu svůj účes. Nic moc. Uslyšel jsem klapnutí dveří a otočil se do zadu. Byl tady.

"Tak přeci jenom si přišel." řekl a usmál se. Donghae! Co? To je tu kvůli mně? "Eh…jo." vypadlo ze mě. Opravdu inteligentní. "Víš, bál jsem se, že nepřijdeš." řekl. "No, bylo by to hodně pravděpodobné, když si se nepodepsal." řekl jsem. Usmál se a přišel ke mně. "Bál jsem se odmítnutí." řekl. To se docela divím, chce ho tolik lidí, holky i kluci, ale u mě se bojí odmítnutí.

Nastalo trapné ticho. "Kde-" chtěl jsem se zeptat na to číslo, ale nenechal mě říct ani druhé slovo. Jemně mě políbil. Docela mě to zaskočilo. Podíval jsem se na něj a on se jen pousmál. "Omlouvám se, ale nemohl jsem si pomoct." řekl a ustoupil ode mě několik kroků do zadu. "To je v pohodě." řekl jsem. Líbilo se mi to, ten polibek, ale bylo to celé nějaké rychlé.

"Eunhyuku,mám tě opravdu rád." řekl. "No, ale není to celé nějaké moc rychlé? Včera jsem si ještě myslel, že ani nevíš, že existuju." řekl jsem. Trochu zesmutněl a pokýval hlavou. "Chápu, takže začneme u normálního randění?" řekl s úsměvem. "Klidně." souhlasil jsem. Vzal mě za ruku a vydali jsme se pryč ze školy.

Šli jsme přes náměstí a zastavili jsme se u velké budovy, okolo které jsem chodil každý den domů, ale nikdy jsem si nevšiml co to je ani jsem to nějak nezkoumal, ale jen co jsme přišli ke dveřím, do očí mě praštila obrovská cedule, jak jsem to dokázal, si jí nevšimnout. "Taneční studio?" zeptal jsem se. "Před chvílí si mluvil o tom, že rád tancuješ." řekl a usmál se. "Ty taky?" zeptal jsem se. Souhlasně kývl. Vešli jsme dovnitř.

"Páni." řekl jsem, když jsem uviděl halu. Za tu dobu, co se stěhujeme z místa na místo, jsem tak velké studio ještě neviděl. Nikdo tu teď nebyl a tak jsme tancovali jenom my dva. Myslím, že mi to šlo přeci jenom o trochu líp, než Donghaemu. Opravdu jsme si padli do oka, celou dobu jsme si měli o čem povídat a bylo mi s ním doopravdy dobře. Byl celou dobu pozorný a naslouchal mi.

Přišel jsem domů a pár minut na to, domů přišel i táta. "Ahoj." pozdravil jsem ho s úsměvem. "Hyukie, stalo se něco?" zeptal se mě. "Ne, mělo by?" zněla moje odpověď. "Já jenom, že se tak usmíváš." řekl. "To se ti zdá." řekl jsem a odešel do pokoje.

Osprchoval jsem se a připravoval do postele. Byl jsem zvědavý, jestli mi zase něco přijde. A přišlo.
Donghae ♥ (už jsem dostal jeho číslo)
Tvé oči jsou jako dvě slunce,
co září dalece
a já pohledem na ně,
tou krásou oslepl jsem!
Dobrou noc a sladké sny, tvůj netajný ctitel.

Druhý den ve škole mi pro změnu ve dveřích zkřížil cestu Yesung s Kyuhyunem. "Tak neví, že existuješ?" usmáli se na sebe. "Myslel jsem si to." řekl jsem. "Ale přeci jenom s ním chodíš." řekl Yesung. "Ne tak úplně." řekl jsem. "Básničky na dobrou noc, držení za ruce, polibky." řekl Kyuhyun a pousmál se. "Hej, nechte mě projít." řekl jsem a snažil se dostat do třídy. Oba dva uhnuli najednou a já jsem málem upadl. "Dávej pozor!" ozvali se oba dva. Jen jsem zavrtěl hlavou a šel si připravit věci.

"Čekáme u stolu." prohlásili sborově ty dva a vydali se za Kyuhyunem s Yesungem, kteří seděli s obědem u stolu ve školní jídelně. "Nepřijdeš si blbě?" ozval se za mnou neznámý hlas. "He..?" kouknul jsem se na neznámou osobu. Znal jsem ho jen od vidění, byl to jeden kluk, který se hodně kamarádil s Donghaeho bývalým přítelem. "Jen co je volný, tak se po něm vrhneš. Nepřijdeš si trochu blbě. Kdyby si byl holka, bylo by přirovnání k tomu děvka." řekl a odešel. "C-co?" řekl jsem, teď jenom pro sebe. Nic špatného jsem přeci neudělal.

Sedl jsem si ke stolu k naší třídní pětce. "Stalo se něco?" zeptal se Yesung. "Ne, nic." řekl jsem. Všichni se na sebe tázavě podívali. "Opravdu?" zeptal se Kyuhyun. "Jenom mi není moc dobře." řekl jsem a snažil se zapomenout na toho kluka.

"Stalo se něco?" zeptal se Donghae, když mě šel doprovodit domů. "Ne nic, jenom mi není moc dobře." řekl jsem. "Kdyby se něco dělo, řekl by si mi to, že jo?" zeptal se. "Jo, řekl." řekl jsem s úsměvem a zastavil se, jelikož jsme stáli před naším bytem. "Tak zítra." řekl a políbil mě na rozloučenou.

Doma jsem si lehnul na postel, nechtělo se mi nic dělat a navíc táta pobíhal po domě a připravoval se. Pozítří odjíždí a nemá nic sbaleno. "Eunhyuku, neviděl si moje plavky?" zeptal se mě. "V koupelně." řekl jsem. "Děje se něco?" zeptal se mě, když mě uviděl. "Ne, nic." řekl jsem a převalil se. "Jenom mi je trochu špatně." Táta si povzdychl. "Že nechceš, aby tvůj tatínek odjel." řekl a pousmál se. BOŽE!

Ráno mi nebylo opravdu moc dobře, poslal jsem Donghaemu smsku, že dneska nepřijdu. Táta chtěl zrušit ten svůj výlet, ale rozmluvil jsem mu to. Nebylo mi na umření a ani na to, trávit svou nemoc v přítomnosti mého táty. Stačil mi dnešní den, kdy pobíhal pořád dokola a něco sháněl. Nakonec mi oznámil super novinku. Po dobu co tu nebude, se domluvil se svojí přítelkyní, že tu budu bydlet společně s jejím synem. Prý aby mi nebylo bez tatínka smutno, a kdyby mi bylo hodně špatně, tak on ví, co má dělat. A navíc to prej sám odsouhlasil, jelikož o mně táta neustále vypráví.

Jediná věc, na kterou jsem se těšil, byla zpráva od Haeho. Jediná pozitivní věc na dnešku.
Donghae ♥
Uplynul další den,
den plný útrapku.
Den, jenž není jeden den,
který netrval překrátko
a hlavně den bez tebe,
mé milé opičátko.

Nicméně, ten den již končí,
měsíc nad loukou svítí,
venku slyším mňoukání kočičí
a tvá krásná očka září.

Než tvá víčka spadnou
a necháš si něco zdát,
já chtěl bych ti dobrou noc z lásky popřát.

PS: Brzo se uzdrav

"Eunhyuku, vstávej." budil mě táta. "Tati, není mi dobře. Tak mi nech spát." protestoval jsem. "Přišel jsem se rozloučit." řekl. "Tak si to užij a ať se vám nic nestane." řekl jsem v polospánku. Dál už jsem nevnímal jedinou tátovu větu a usnul.

Probudil jsem se až, když mě něco lechtalo na tváři. Otevřel jsem oči a vedle svého obličeje jsem uviděl nějakého plyšáka. Opice! Trhnul jsem sebou, jak jsem se lekl. Co tady dělá? Výhružně jsem se na to podíval a pak si uvědomil, že tu má být "někdo", kdo možná bude jednou můj nevlastní brácha. "Už nespíš?" zeptal se. Seděl vedle mě na posteli a já jsem najednou zkameněl.

"Donghae!? Co tady děláš?" zeptal jsem se. "Moje matka odletěla s tvým otcem." řekl. "Ale v tom případě, nebudeme, nemůžeme…" začal jsem uvažovat nad tím, co už bylo jasné. "No tak, oni spolu nevydrží. Neznáš mojí mámu." řekl a přitáhl si mě k sobě. "Víš, Hae. Já jsem s tebou chtěl mluvit." řekl jsem. "A o čem." zeptal se klidným hlasem. "No, já nevím, jestli je nejlepší řešení, abychom spolu chodili." řekl jsem. Donghae se zarazil.

"To kvůli našim rodičům?" zeptal se. Zavrtěl jsem hlavou. "Ne, o to nejde, ale on. To je prostě jedno." řekl jsem, nechtěl jsem mu to říkat. Říct mu, že je mi prostě proti srsti, že mě nějakej kluk označil za "děvku". Mám ho opravdu rád, ale nechci mít nějaký problém. "Hyukie, co se děje." řekl a pohladil mě po vlasech. "Nic, jenom prostě nechci, aby bylo něco špatně." řekl jsem a otočil se k němu zády. Donghae si povzdechl a odešel z pokoje.

Celý den jsme spolu nemluvili. Byl někde jinde, než v mém pokoji. Stále jsem nad tím přemýšlel, nechtěl jsem být za toho, kdo to všechno zkazil, ale nechtěl jsem být ani za toho, kdo dělá dusno.

"Ale, ale Hyukie, copak si nám to udělal s Donghaem?" opět mi zkřížili vchod do třídy ty dva. Yesung a Kyuhyun. "Nic." řekl jsem. "No, to ale nevypovídá jeho stavu a tomu, že spolu "nechodíte"" řekl Kyuhyun a při tom pozoroval Haeho, který šel po chodbě. "Nechodili jsme spolu." řekl jsem. "Básničky na dobrou noc, držení…" "No, jo já vím," skočil jsem do řeči Yesungovi, "Možná, že byste si měli někoho najít, ty vaše dvojice mě naprosto deptají." řekl jsem a konečně se dostal do třídy. Ale tam to pokračovalo.

"Hyukie, co se stalo mezi tebou a Haem?" zeptal se Ryeowook tím jeho holčičím hláskem. "Nic." řekl jsem. "Tak proč se spolu nebavíte?" zeptal se Sungmin oblečený opět v růžovém. "Prostě do toho zasahuje moc lidí, to je všechno." řekl jsem. "Myslíš nás?" zeptal se Ryeowook. "Ne, ale to neřeš." řekl jsem naštvaně a oba dva odešli.

"Jde o toho kluka?" zeptal se Shindong. To bylo poprvé od mého příjezdu, kdy se mě zeptal na něco jiného než na otázku: "Budeš to jíst?" Překvapeně jsem se na něj podíval. "O jakého?" zeptal jsem se. "O toho kluka v jídelně, co tě urazil." řekl. "Jak to víš?" zeptal jsem se. "To je jedno. Ale pokud máš jednu osobu opravdu rád, tak by si na toho kluka, co tě urazil, neměl brát ohledy a být jen s tou osobou, které věříš." řekl a v zápětí vešla do třídy učitelka.

Celou hodinu jsem byl mimo a přemýšlel nad tím, co mi Shindong řekl. Samozdřejmě, že jsem mu za tu jeho radu musel dát svojí svačinu, ale nějak mi to nevadilo. Stejně jsem na ní neměl chuť. Bylo to něco z ledničky, co mi tam táta nechal a pokud se přiotráví, tak je to jeho chyba.

Přišel jsem domů a z obýváku hrála televize. Donghae už je doma. Potichu jsem prošel do pokoje a lehl si na postel. Nevím, jestli ho mám rád a co když se naše rodiče dají doopravdy dohromady. Rozhodl jsem se na to nemyslet. Udělal jsem si něco k jídlu a pustil si televizi ve svém pokoji. Je mi to jedno.

Tedy, tak jedno mi to nebylo. Neustále jsem se otáčel ke dveřím, jestli tam nestojí a nepozoruje mě a přemýšlel jsem nad tím, jak to tu ten zbytek týdne s ním přežiju. Stále jsem viděl svého otce, jak otevírá dveře. Ten jeho naštvaný výraz, zvětšené zorničky, roztažené nosní dírky, nafouklé tváře, rudá barva v obličeji a z jeho úst vyjde ta osvobozující věta.

"Emm, promiň, že tě vyrušuju, ale nemůžu najít, kde máte špagety." ozval se za mnou Donghae. Otočil jsem se a prohlédl si ho od hlavy k patě. "Špagety?" zeptal jsem se. Kývl. Měl na sobě taneční tepláky, podobné jsem dostal od táty k Vánocům, vlastně úplně ty samé, jenom v jiné barvě a měl jsem je právě na sobě. Vstal jsem z křesla, že mu ukážu, kde jsou a on si jich všiml. Přejel mě pohledem a nic neříkal.

"Tady." řekl jsem a podal mu balení mých oblíbených těstovin. "A dáš si taky?" zeptal se. "Ne, díky. Už jsem měl." řekl jsem a radši zase odešel do pokoje. Ani špagety nenajde, doufám, že si alespoň všimne, kde máme sůl.

Seděl jsem u sebe v pokoji a pořád na něj myslel, už zase. Jak může někdo jako on, školní hvězda chtít mě? Stále jsem přeci jen byl na pochybách, že si ze mě dělá srandu nebo něco takového. Nakonec mi to přeci jenom nedalo a vešel jsem do obýváku, kde se cpal špagetami. "Proč chceš zrovna mě?" zeptal jsem se rovnou. "Hm?" zamumlal s plnou pusou. Polkl sousto a podíval se na mě.

Položil talíř a zvedl se z křesla. "Hyukie, už jsem ti to říkal tolikrát. Baví tě to, si se mnou takhle hrát?" řekl. Jeho pohled ten, kterým se na mě díval, zarýval se do mě, až do žaludku. Naprázdno jsem polkl. "Já? Ale, to ty si s tím začal." bránil jsem se. Postupně ke mně přistoupil a chytl mě. "Prosím, neodvracej se ode mě." řekl a přitiskl naše čela k sobě. Následovně jsem ucítil jeho rty na těch svých. Byl jsem rozhodnutý, i přes nesouhlas spolužáků to kvůli němu přetrpím. Jen kvůli čisté lásce k němu.

Btw: Musím se zeptat, viděli jste Kyuhyuna a jeho nový účes? Tu zrzavo-červenou..? opět mimo téma
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Kyu Kyu | E-mail | Web | 24. prosince 2011 v 12:46 | Reagovat

OMO! to bylo dokonalé! jsme tak ráda,že jsou spolu :) ach chtěla by to pokračování,ale i tak prostě úžasné!!! <3

2 Kaoru Kaoru | 24. prosince 2011 v 13:03 | Reagovat

Jáááá takl milujůůů EunHae!!..Je ot táák kvásný!!..A  užasný..Mno kya jsem neviděla když o tom tak přemýšlím zajdu si na google...:D Užasná povídka!!

3 Kaoru Kaoru | 24. prosince 2011 v 13:04 | Reagovat

Pro pokračování bych byla taky!!.:D..A kyuhyuna jsem si našla...Omo ...nevím co říct!!..:D

4 Terry Terry | Web | 24. prosince 2011 v 15:53 | Reagovat

Jůů to bylo krásný! EunHae Forever! :D A pokračování bych taky brala :D :D
A Kyu... mno... má teď takovou... kečupovou hlavu :D :D :D Ale řekla bych, že mu to sluší :D

5 berunda95 berunda95 | 24. prosince 2011 v 17:09 | Reagovat

woooooooow krááásně si to napsala =))) a jakože bych nebyla proti kdyby bylo i pokráčko =))) a co bych měla říct ke kyuhyunovo vlasům ?? =D náhodou mu to takhle taky sluší akorát to byl pro mě stejně velký šok jako když se hyuk přebarvil z blond =DD

6 Naya Naya | 24. prosince 2011 v 17:21 | Reagovat

Děkuju, :)
Podle mě mu to takhle sluší... Konečně nějaká změna po těch několika odstínech hnědé xD

7 Hatachi Hatachi | 24. prosince 2011 v 17:25 | Reagovat

Hmm,to bylo ůžasný. Jsem ráda že sou klucí spolu... Taky sem pro pokračování,takhle to nemůže skončit. Prosim prosim... PS: Nayko přeji Ti štastné a veselé vánoce...

8 Kaoru Kaoru | 24. prosince 2011 v 22:00 | Reagovat

[5]: Nejsi jediná pro koho to byl šok já jsem se taky málem zbláznila...na to že je Hyukie můj nejoblíbenější člen ze suju jsem málem padla ....Jako nevipadá špatně ,ale řekla bych žě blond mu slušelo nejvíc..Ale víš co?..já jsem ho ještě neviděla s černou barvou na vlasech možná tak s tmavě hnědou ale černou ještě neměl...Měl by jí zkusit!!..:D Co myslíš ty??..:D

9 Angie Angie | 25. prosince 2011 v 0:36 | Reagovat

Tohle je tak sladká povídka..kyaaa...moc moc hezká..:D Je naprosto ideální jako pohádka před spaním..:D

10 SaSa SaSa | 2. ledna 2012 v 0:12 | Reagovat

Wow o_O Romantika... To jsem po dnešním depresivním dni přesně potřebovala, tvoje povídky opět nezklamaly. Ještěže tě tu máme, jinak bych se fakt šla zahrabat :D Nádherná povídka! :))

11 Kira Kira | 20. dubna 2012 v 16:57 | Reagovat

Super! Fakt super povídka!! Takéé pěkné, i když jsem moc Hyukieho nechápala.
Jo a ty nové vlasy jsou fakt drsné...No TEĎ už nejsou nové, ale fakt super, slušelo mu to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.