Dědic - For Xichtík xD

18. října 2011 v 20:34 | Naya ^^ |  Wish
Takže, jak jsem slíbila. POVÍDKA JE NA SVĚTĚ! :D Opravdu se omlouvám, že jsem druhé přání přeskočila, ale napíšu ho co nejdřív. Už je rozepsané.
Takže tady je pro Xichtík(a)
Snad se bude líbit :D
Tato povídka byla dokončena dřív než jsem čekala, zítra jdeme totiž hrát házenou za školu. Takže bez učení! :D K mému reálnému životu.... Každý den se modlím k Yaoistickým bohům, ať nedostáváme tolik úkolů a věcí na učení. Ale zdřejmě jsem na mě moc zkažená (Ano Keight, koukám na tebe. Tu zkaženost jsem asi po tobě podědila :D), jelikož se naše češtinářka zbláznila a chce mě poslat na nějakou soutěž x.X" a dál se náš angličtinář (pedofil!) rozhodl, že kvůli házené přijdu o jednu hodinu s nim, tak si jí nahradíme (OMG! Doufám že se mi nšco stane cestou do školy). A za chyby či překliky se omlouvám, ale na opravu jsem vážně tu sílu neměla. (Spíše jsem na to moc líná :D)Tak tady je slíbená Eunhae....


Sedl jsem za stůl, který mi teď oficiálně patřil. Rozhlédl jsem se kolem sebe a koukal na fotky na stole. Nebyl na nich nikdo jiný než otcovi blízcí. Největší část jsem zabíral já a moje matka. Nedávno můj otec zemřel a já zdědil jeho firmu. Nechtěl jsem ji, chtěl jsem ji prodat, ale pro mou matku hodně znamenala. A navíc zaměstnanci byli otcova druhá rodina. Vlastnil něco mezi cukrárnou a restaurací, nikdy jsem pořádně nepochopil co to je. Moc jsem se tu nezdržoval, radši jsem zpíval a tančil.

Sešel jsem z kanceláře dolů. Bylo půl hodiny před zavíračkou, moc lidí už tu nebylo. Ani se nedivím, bylo skoro deset večer. Rozhlédl jsem se po zaměstancích, kteří tu stále byli. Znal jsem tu jen Leeteuka se Sungminem. Byli pro mě jen ničím, co zůstalo po mém otci. Měl je rád a byl to jeden z dalších důvodů, proč jsem si to nakonec rozmyslel.

Znal jsem ještě jednoho, už od mala. Byl to vysoký, hubený a hnědovlasý. Říká se mu Eunhyuk. Ale jmenuje se Lee Hyuk Jae. Pro tátu byl něco jako jeho druhý syn. Staral se o něj a dal mu práci, když mu bylo nejhůř. Je to sirotek. Je opavdu přitažlivý a hezký. Párkrát jsem tu byl po zavíračce s tátou a mezi tím, co papíroval nahoře, tak jsem stál schovaný a sledoval ho, jak uklízí a při práci si zpívá. Neubránil se ani nějaké otočce a menším tanečním krokům.

Brzy všichni odešli a on tu jako vždy zůstal aby uklidil. Sedl jsem si na schody a jako několikrát před tím jsem sledoval, jak leští stoly a zpívá si Mirotic. Měl opravdu krásný hlas. Byl ke mně otočený zády a natahoval se přes stůl. Moje oči automaticky sjeli k jeho pozadí. Zkoumal jsem jeho tvar a snažil se potlačit nutkání, se ho dotknout. Nakonec jsem to udělal, přišel jsem potichu k němu a rukou mu přejel po zadku. Prudce se otočil. "Omlouvám se, Donghae. Neviděl jsem tě." řekl vyplašeně. "Rád tě zase vidím." řekl jsem. "Chyběl si mi." sklopil hlavu a zadíval se na zem. Nevydržel jsem to a vášnivě ho políbil.

Hadr, kterým utíral stůl položil pustil a zajel mi rukama do vlasů. Na polibky jsem přitlačil a položil ho na zády na stůl. Moje ruce zajeli pod jeho tričko a začal jsem mu rozvazovat zástěru, kterou jako číšník musel mít. Odhodil jsem jí na zem a hned za ní následovala naše třička. Začel jsem ho okusovat na krku, dobýval se mi do kalhot a jedna jeho ruka proklouzla do mých trenek. Slastně jsem vzdychl a dostal se za ním na stůl. Koleny jsem byl opřený vedle jeho pasu a ruce jsem měl v jeho vlasech.

Sundal mi kalhoty a pohrával si v mých trenkách. Opakovanými pohyby tam a zpátky mě uváděl do rozpaků. Odtáhl jsem jeho ruku z mého rozkroku a převrátil ho na záda. Byl to docela boj, stůl nebyl velký. Stáhl jsem kalhoty s trenkami najednou a bez jakýkoliv příprav jsem do něj vnikl. Vykřikl, ale potom už z něj vycházeli jen slatné steny.

Druhý den jsem se těšil do práce už trochu víc. Asi dvě hodiny jsem seděl v kanceláři a přemýšlel nad včerejší nocí. Zvedl jsem se ze židle a přišel do cukrárny. Významně jsem koukl na Eunhyuka, nedal jsem nic z toho znát. Přišel jsem k němu a jen pro jeho uši jsem mu řekl to, co jsme si včera domluvili. Kývl s vyděšeným výrazem a váhavě koukl na Leeteuka. Dál mě následoval do pracovny.

Jen co vešel cvakl zámek u dveří. Chytl jsem ho za bradu a políbil ho. "Nemohl jsem se dočkat." pošeptal mi. "Chyběl si mi." řekl jsem a povalil ho na stůl, tentokrát pracovní. Schodil všechno co na něm bylo a přitáhl mě k sobě. "Donghae, chci tě."

Co nejrychleji jsem si ho připravil a po té do něj vnikl. Nemohl jsem se ho nabažit, stále jsem přirážel silněji a on mě držel za boky. Celé svoje tělo jsem měl napnuté a užíval si naší společnou chvíli. Cítil jsem, jak se pod námi prohýbá stůl. Dosáhli jsme neuvěřitlné rychlosti, ale nedokončil jsem to do takové úrovně, jaká by mě uspokojila. Když už jsem byl skoro hotový a jel rukou po Eunhyukově těle ozvalo se křupnutí a oba jsme sjeli dolů. Prasknul stůl a my leželi uprostřed. Vyšel jsem z Eunhyuka. Oba jsme se začali smát. Chytl mě za kravatu, která mi zůstala na krku. Nesundal ji, jen košili. Přitáhl si mě k sobě. "Večer si to vynahradíme." řekl jsem a mrkl na něj. Natáhl jsem kalhoty a vzal mobil, který vyzváněl od Eunhyukova příchodu už po několikáté.

Trochu zklamaně odešel z mé pracovny, jen jsem po něm koukl a po zkončení hovoru jsem začal uklízet věci shozené na zemi. Samé výpisy a účty. A k tomu budu muset koupit nový stůl. Trochu jsem se upravil před zrdcadlem a vydal se do města pro nový stůl. "Vyzvednu tě půl hodiny po zavíračce" napsal jsem sms a nasedl do auta.

K podniku jsem se vrátil přeně, jak jsem slíbil. Eunhyuk zamkl dveře a naskočil ke mně do auta. "Konečně." řekl a políbil mě na přivítanou. "Bez tebe ty hodiny vůbec neutíkají." mrknul jsem na něj. "Kam to bude?" zeptal se. "Nech to na mě."

Dojeli jsme na opuštěné parkoviště, kde jsem vypnul motor. "A co tady?" zeptal se mě Eunhyuk a koukal kolem. "Co asi." pošeptal jsem mu do ucha. Stáhl jsem si ho k sobě a on se rozkročil a sedl si na mě. Šibalsky se na mě pousmál a políbil mě na krk. "Náhrada za prolomený stůl." řekl a znovu mě políbil. Po jeho rtech zůstal na mém krku červený flíček a Eunhyuk mi začal rozepínat košili. Sundal jsem z něj mikinu i s tričkem najednou a dostal se ke kalhotům, opřl se zády o volant a zavadil o klakson. "Hae, miluju tě." zasténal. "Chci tě." řekl jsem a zápasil s jeho páskem. "To je všechno?" zarazil se najednou. "He...?" vyšlo ze mě. "Nic víc?" Najednou, jako kdyby všechno vzrušení vyprchalo. "A mělo by?" zeptal jsem se nepříjemně. Zklamaně se na mě podíval. "Donghae, co ke mně cítíš?" naléhal dál. "Já-já nevím." řekl jsem zaraženě. Nevěděl jsem, co mu mám na to říct. Nevěděl jsem, co k němu cítím. "Nechci být jenom tvoje hračka." řekl, vzal mikinu a odešel z auta. "HyukJae, počkej." Už mě neslyšel.

Ráno jsem přišel do práce déle. No co, můžu si to dovolit, jako majitel. Eunhyuk do mě málem vrazil a tak jsem tamtudy jen proplul. Sednul si za nový stůl a začal uklízet nepořádek ze včerejška. Od té doby, co jsem se s Eunhyukem pohádal, jsem nebyl schopný nic pořádně dělat. Byl jsem přešlý a pořádně jsem nespal. Chodil jsem bledý a radši než tady jsem byl doma a stěžoval si prázdné místnosti.

Moje chování nebylo zdřejmě tak nenápadné, jak jsem si myslel. Brzy si toho všiml i Leeteuk. "Donghae, můžu dál?" ozval se mezi dveřmi Leeteuk. Tátův nejbližší spolupracovník, jako malého mě občas vyzvedával ze školky, pomáhal s úkoly a nebo si se mnou hrával. "Děje se něco?" zeptal jsem se. "Co mezi tebou a Hyukem?" zeptal se a opřel se mezi futra. Vzal jsem ho za ruku a odtáhl do pracovny. "Odkud to víš?" nahodil jsem předešlé téma. "Včera nemohl potlačit úsměv, když šel od tebe a dneska je nějaký celý přešlý ani jste se nepozdravili." řekl starostlivě. Od doby úmrtí táty, byl jeho dobrou náhradou a držel mou matku nad vodou. "Víš, zamiloval jsem se do něj, ale potom jsem našel tohle a nevěděl co mám dělat." Podal jsem mu dopis, který jsem našel ve věcech, když jsem včera uklízel. Teuk si ode mě vzal dopis a vyndal z něj obsah. Bylo tam napsáno:
Drahý Donghae,
až budeš číst tento dopis, už tady zdřejmě nebudu. Ber to spíše, jako takovou rodinou závět bez dědictví. Moje poslední přání k tobě.
Chtěl bych, abys po mé smrti převzal mou firmu a staral se o ni dobře, aby ji jednou mohl převzít i tvůj syn. S tím souvisí i mé další přání.
Jsem tvůj otec a poznám na tobě všechno. Miluješ toho kluka, Eunhyuka. Přes to tě žádám, abys tomu nepodlehl. Chtěl bych, aby náš rod pokračoval dále a to tak, že si najdeš ženu a budeš s ní mít spoustu dětí.
Opravdu tě o to žádám.
Děkuji za tvoji snahu v mém životě a respektu vůči mě. Ty a tvoje matka jste pro mě opravdu důležití. Nikdy na mě nezapomeňte.
Táta
"To snad nemyslíš vážně?" řekl Leeteuk, když dočet dopis. "Co mám dělat?" zeptal jsem se s bezradností v hlase. "Opustil si ho jen kvůli tvému otci? To nemyslíš vážně!?" řekl zvýšeným hlasem. Tohle jsem od něj nečekal. "Myslel jsem, že jsem tě to jako malého učil dost jasně." pokračoval. Vzal dopis, roztrhal ho na několik malých kousků a rozhodil po místnosti. "Teď se mnou pudeš a Eunhyukovi všechno řekneš. Nebudu se tu dál koukat na dvě chodící těla bez duše, kvůli jednomu pitomému dopisu tvého otce. Do toho ti mluvit nebude ani po smrti!" vyváděl dál. Takhle rozrušeného jsem ho ještě neviděl. "Ale dole jsou lidi." namítal jsem. Chytl mě za loket a přitáhl ke dveřím. "Je dvacet minut po zavření." řekl a strčil mě ke schodům.

Pomalu jsem sešel schody a zpozoroval Eunhyuka. Uklízel, jako vždycky. "Ehmm." upozornil jsem ho na svou přítomnost. Otočil se a hodil po mě nemilý pohled. "Chtěl bych s tebou mluvit." začal jsem. "Ale já ne." řekl a začal, tam kde přestal. "Hyukie, prosím." řekl jsem a vzal mu koště (či co to bylo) z ruky. "Co chceš?" štěkl na mě. "Miluju tě." řekl jsem. "To není pravda." namítal. "Prosím, věř mi. Šlo jen o mého otce. Nevěděl jsem co doopravdy chci. Jestli mu vyhovět nebo mít tebe." řekl jsem a sklopil hlavu. "Teď už to víš?" pokračoval svým nepříjemným tónem. "Tebe, koho jiného." řekl jsem a koukl na něj. "To není pravda. A navíc, už tě nechci." řekl a odvrátil se. "Neumíš lhát." řekl jsem a políbil ho. Brzy se přidal a já věděl, že je mi odpuštěno.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jednorázovka X Kapitolovka

Jednorázovka
Kapitolovka

Komentáře

1 Xichtík xD Xichtík xD | 18. října 2011 v 22:26 | Reagovat

Děláš si srandu?! :O Jaký ,,Snad se to bude líbit''! :D Tam by mělo být ,,Určitě se to bude líbit''! xD :D To byla libovka ♥_♥ To bylo jedno z těch nejlepšějších výtvorů co sem kdy četla! ( Ale to všechny povídky od tebe jsou úžasný! xD ):D Děkuju moc! :D Fakt úpe luxusní ♥_♥. Když sem to četla....tohle mi nedělej! Se mi strašně klepala ruka (* z toho jak to bylo napínavý* ). Sem do toho byla totál. nejvíc zažraná xD *Yahooo* Bych tam chtěla tak nenápadně u toho stolu stát ♥_♥ ( prase, já vím xD ). Fakt moc se to povedlo ( už radši přestanu psát, jinak bych se nezastavila xD ). Fakt děkuju moc! :D
PS: Hodně štěstí při házení! ;) x)

2 Naya Naya | 19. října 2011 v 14:28 | Reagovat

[1]: Aish Děkuju moc, jsem opravdu ráda, že se to líbilo :)
PS: Kuju, skončili jsme nakonec 1.! :D

3 Kaoru Kaoru | 19. října 2011 v 16:27 | Reagovat

JAKOOOOOOOOOOO!!!....tak krásné užasné to se nedá je to prostě bezvadné..nevím co říct!!...miluju tvoje povídky jak jinak že?...Jako nemůžu se dočkat ostatních povídek na přání..a hele Otaku a SUSI ti to taky chválej SUSI pravila (je moje nej kámoška četla to u mě): "Tak holka mě chce zabít či co jako jak si to představuje tak ůžasné povídky no pche!!..:D...a Otaku pravila ( moje druhá nej kámoška také u mě): "To to  to je užasný já chci taky  taky chci povídku na přání proč já kráva si jí neobědnala..AHA už vím mam zasekanej comp!"No tak bylo řečeno..ještě jsme si o tom pak asi  pul hodiny..DOUFÁM že už chápete že váš blog miluju a holky taky...:D

4 Xichtík xD Xichtík xD | 19. října 2011 v 19:47 | Reagovat

Tak to blahopřeju! xD Ještě abyste byly druhý! :D Byste si pěkně dali 2. kolo! :D

5 Naya Naya | 19. října 2011 v 20:04 | Reagovat

[4]: Kuju :) No jo, ještě že to tak dopadlo. Ten rozhodčí nám těch gólů neuznal strašně moc. Ehm...ale já šikovná jsem ho strefila míčem do zadních částí těla... Samozdřejmě že omylem! :D

6 Xichtík xD Xichtík xD | 20. října 2011 v 19:41 | Reagovat

No je mi to jasný, že jen omylem! xD xD Ehm....do zadních částí?! xD *Ta představa* :D Škoda, že mu tam ten míč nezůstal xD

7 Mi-Ku Mi-Ku | Web | 23. října 2011 v 11:57 | Reagovat

toto je nejlepšííí!! povedlo se ti to moc.... máš supr povídky a toto XDXD nejvíc...

8 DeiDei DeiDei | 21. prosince 2011 v 19:16 | Reagovat

ňuu skvělá povídka =3 a ten konec bezkonkurenční *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.