Tak to u nás chodí 9.

28. června 2011 v 21:59 | Naya ^^ |  Tak to u nás chodí


9. Záleží


Ráno když jsem vstal, byl už Sungmin pryč. Je na mě naštvaný kvůli tomu, že jsem mu nezvedal mobil? Nebo šel za tím klukem?

Seděli jsme na obědě. Onew měl zavázanou ruku obvazem a Yesung měl monokla. Když jsme je viděli poprvé neubránili jsme se záchvatu smíchu. Jejich vzhled a pohled v ten moment byl naprosto k nezaplacení.
"Tak kdy půjem zas?" zeptal se Changmin a šťouchl do Onewa.
"Hodně dlouho ne." odpověděl naštvaně. Neubránili jsme se usmát.
"Jakto, že vás dva nechytli?" zeptal se Yesung.
"Asi jsme na ně moc rychlí." řekl jsem, ale věděl, že to není pravda. Changmin z nás běhal nejrychleji, má z nás nejdelší nohy. A Yesung měl velkou výdrž a málem ho chytili. Nechtěl jsem se vracet k tomu, co se stalo včera s Ryeowookem.
"Měli by jste víc trénovat." přidal se Ryeowook. Chytl mě okolo ramen a zašklebyl se na ostatní.
"A co dneska podniknem?" nahodil jsem téma.
"Nemůžu, musím domů." řekl smutně Ryeowook.
"Musim se učit na chemii, zítra mě zkouší." řekl Changmin.
"Jedem s tou rukou do nemocnice, dneska to nejde." řekl Onew.
"Fajn, tak nic." řekl jsem a dojídal oběd.
"Kyu, ty si doma sám, že jo?" zeptal se Yesung.
"Jo jsem. Naši jsou pryč a Kibum je u přítele."
"Ok, půjdem?"
"Klidně."
"Tak zejtra." rozloučili jsme se s ostatními a vydali se domů.

"Tak co Sungmin?" zeptal se mě v půlce cesty domů Yesung.
"Co by bylo."
"Bydlí u tebe."
"Jak to víš?"
"Mluvil jsem s ním."
"Kdy?"
"Dneska, potkal jsem ho, když jsem šel do školy."
"Hmm." odpověděl jsem neutrálním tónem. Myslel jsem, že to nikomu neřekne.
"Tebe nezajímá, co mi pověděl dál?"
"Že má náš toaleťák bílou barvu?"
"Ne. Povídali jsme si o tom klukovi."
"No a dál?"
"Tobě je jedno, kdo to byl?"
"Není mi nic do toho, s kým se Sungmin schází."
"Myslel jsem, že ti na něm záleží."
"Nezáleží."
"Tak proč u tebe bydlí?"
"Přišel k nám a brečel, co jsem měl dělat? Vyhodit ho?"
"Ne, to ne." řekl a podíval se do země.
"Ten kluk, byl z vedlejší třídy, nesl mu sešit ze zemáku, zapomněl si ho. Jemu na tobě záleží." řekl před tím, než jsme šli každý svou cestou. Když mi to Yesung řekl, něco ze mě opadlo, nějaký divný pocit.

Přišel jsem domů, Sungmin tu ještě není. Lehl jsem si na postel a začal přemýšlet o tom pocitu, nemůžu ho mít přece rád, je mi jedno s kým se schází. Pro odreagování jsem zapnul playstation a začal hrát hry.

Bylo jedenáct a Sungmin nikde. Je někde s tím, který mu dával zemák? Nebo potkal Yesunga, ten mui řekl, že mi na něm nezáleží a teď čeká, až mu zavolam, aby mě přesvěčil o opaku. To neudělám.
23.30 Nezavolám mu, nedopustím, aby nade mnou vyhrál. Nezáleží mi na něm.
23.45 Určitě příjde
24.00 Fajn, je půlnoc do pěti minut přijde. Víc nevydrží.
24.04 Ještě má minutu.
24.05 Sungmine, kde si?
24.06 Prohlídl jsem celý dům, nikde se neschovává. Našel jsem jenom jeho mobil. Jdu ho najít!

Prošel jsem celé okolí našeho domu, byl jsem i ve škole a na lavičce, kde jsme spolu seděli den před tím, než ho vyhodili. Nikde nebyl. Třeba už je doma.

Vracel jsem se domů okolo našeho včerejšího výtvoru. Malé úpravy by to chtělo, ale i tak to bylo celkem povedený. Šel jsem okolo místa, kde jsem políbil Ryeowooka. Zastavil jsem se a díval se. Když v tom do mě někdo vrazil. Podíval jsem se kdo to je. Byl to nějaký starý chlap. Ale i přes to připoutal mou pozornost. Pozoroval jsem ho, mířil k nějaké osobě, co šla naproti nám.Byl to Sungmin, měl na sobě uniformu a šel pomalým krokem. Ten muž, co do mě vrazil, se k němi začal ze zadu přibližovat.
"Hej ty." zavolal na něj. Teď už bylo jasný, kdo to je. Dřív než se Sungmin stačil otočit jsem ho objal jednou rukou okolo ramen a naklonil se k němu, jako by byl můj kluk.
"Promiň, čekal si dlouho." řekl jsem a mrknul na něj. Během chvíle mu došlo, co se děje.
"No, trvalo ti to docela dlouho." řekl. Využil situace a políbil mě na tvář. Usmál se na mě a chytl mě okolo pasu.

"Sungmin, co to vyvádíš?" řekl jsem, když jsme ušli několik ulic.
"Co přesně myslíš, to ty jsi mě první chytnul." řekl a ušklíbl se na mě.
"Proč jdeš domů až teď?"
"Víš já, měl jsem něco na práci." řekl a zadíval se do země.
"Mě to říct můžeš."
"Záleží tí na mně?" zeptal se a podíal se mi do očí. Že by vážně mluvil s Yesungem? To je blbost, ale zapadá to do mé teorie. Jenom tuhle otázku jsem nečekal. Zastavil jsem se a díval se mu do očí. Byl o kousek menší než já.
"Pojď, řekneš mi to vevnitř." stáli jsme před naším domem, došlo mi to až teď. Došli jsme nahoru, kde jsme se měl vydat každý do svého pokoje.
"Záleží?" zastavil se před dveřma jeho pokoje a chytl mě za ruku. Volnou rukou mi zajel do vlasů a začal se pomalu přibližovat. Nevěděl jsem co mám dělat, nechtěl jsem uhnout, ale ani ho políbit. Bylo pozdě cokoliv udělat, přitiskl své rty na mé a krátce a něžně mě políbil. Než jsem stačil cokoliv udělat odtáhl se ode mě. Rukou kterou měl před tím v mých vlasech, mě chytl za mojí druhou. Odvrátil jsem pohled od něj.
"Já- já nevím." řekl jsem a hleděl na dveře za jeho zády. Jen kývl hlavou a zadíval se do země.
"Až budeš vědět, řekni." řekl a odešel do pokoje, stále měl hlavu sklopenou. Šel jsem do pokoje a praštil za sebou dveřmi.
"To snad ne." řekl jsem si pro sebe a opřel se zády o dveře.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 koreanmusic koreanmusic | 1. dubna 2012 v 18:59 | Reagovat

Tohle je nejlepší díl! NAprosto mě to odrovnalo - 23:30- Nezavolam mu, nedopustim aby nade mnou vyhrál atd.. To bylo prostě nejlepší!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.