Tak to u nás chodí 7

26. června 2011 v 20:19 | Naya ^^ |  Tak to u nás chodí

7. Kde budu spát?

"Kyu, nechám ti peníze na stole."
"Hmm."
"A každý večer mi zavolej."
"Hm."
Byla sobota ráno kolem šesté. Rodiče dnes odjíždí na týden pryč. Takže budeme doma sami, tedy budu doma sám. Kibum se domluvil s Hangengem, že bude bydlet tento týden s ním. Mamka s tátou o tom neví, nechtěl jim to říct, protože mě nechtějí nechat doma samotnýho. Domluvili nám, že se na nás jednou za čas příjde podívat Hyuk nebo Hae. Ti o Kibumově plánu věděli.
"A žádný mejdany."
"Jo." řekli jsme najednou. Seděli jsme na schodech a pozorovali jak mamka kontroluje, jestli mají všechno.
"Kdyby se něco stalo volejte."
"Jo."
"A nehádejte se."
"Neboj."
"Máme všechno zlato?" zeptal se táta.
"Všechno." řekla mamka a políbila ho na tvář.
"Tak jedem." rozloučili jsme se s nimi a sledovali je, dokud nenastoupili do taxíku a neodjeli.

"No tak já jdu." řekl a poklepal mě na rameni.
"Už? Je půl sedmý."
"Copak bojíš se sám doma?"
"Padej už."
"Jdu, kdyžtak zavolej bráško." rozcuchal mě a odešel. Upravil jsem si vlasy rukama a vydal se do pokoje dospat ráno.

Probudil jsem se kolem dvanáctý, pomalým tempem jsem se dostal do kuchyně. Otevřel jsem ledničku a hledal něco poživatelnýho. Nakonec moje pátrání skončilo u cornfleaků s mlíkem. Sedl jsem si na gauč a chtěl pustit televizi, jenomže někdo zazvonil na zvonek. Že by si Kibum něco zapomněl a to něco byli klíče. V trenkách a tričku jsem se vydal k domovním dveřím. Otevřel jsem je a k mému údivu tam nestál Kibum. Za vrátkami stál Sungmin. Kývnul jsem hlavou na znamení, že má jít dál.
"Ahoj." došel ke mně a změřil si mě pohledem. Stále jsem tam stál a zíral na něj. Měl rudé oči a vypadal zničeně.
"Můžu dál?"
"J-jo jasně můžeš." řekl jsem a ustoupil, aby mohl projít.
"S-Sungmin co tady děláš? Jak víš kde bydlím?" vykoktal jsem ze sebe, stále jsem byl překvapený, kde se tady vzal. Byl jsem si jistý, že jsem mu neříkal, kde bydlím.
"Sungmine co se dějě?" vzal jsem ho za rameno a otočil k sobě tak, abych mu viděl do očí. Z očí mu tekly slzy. Chytl jsem ho a sevřel v náruči. Chytil se mě a začal plakat.
"No tak, to bude dobrý." utěšoval jsem ho a hladil po vlasech.
"Nebude, vyhodila mě."
"Kdo?"
"Máma. Řekl jsem jí to." sevřel mě pevněji a já cítil jeho slzy na rameni. Když povolil sevření, pustil jsem ho a odvedl do obýváku. Byl jsem docela rád, že jsem doma i bez Kibuma.
"Počkej tady, přinesu ti něco k pití." řekl jsem a odešel do kuchyně. Po chvíli jsem se vrátil, Sungmin ale usnul. Ležel na gauči s uslzenýma očima a spal. Přikryl jsem ho dekou a odešel nahoru se vysprchovat.

Pustil jsem na sebe horkou vodu a přemýšlel, jak může někdo vyhodit své dítě. Co teprve Sungmina je to nejroztomilejší člověk, jakého jsem kdy potkal. Je milý a přátelský. Bylo mi ho doopravdy líto. Vypnul jsem sprchu, vzal ručník, omotal ho okolo sebe a druhým se začal utírat.
"Kyu?" ozvalo se z chodby.
"Sungmin?"
"Kde si?" otevřel jsem dveře od koupelny.
"Tady." Otočil se na mě a zarazil se. Mně teď teprve došlo, že tam stojím jen v ručníku, který jsem měl omotaný okolo pasu a druhým, který jsem držel v ruce.
"Emm, promiň." řekl nervózně a otočil se. Musel jsem se usmát, bylo roztomilé, jak mu zčervenaly tváře.
"Počkej chvíli." řekl jsem, zavřel dveře a začal se oblíkat.
Oblečený jsem vyšel z koupelny za Sungminem, který stál stále otočený zády ke dveřím.
"Pojď se mnou." řekl jsem a šel k sobě do pokoje. Sedl jsem si na postel, Sungmin tam stál a rozhlížel se všude okolo.
"Sedni si."
Sedl si na druhou stranu postele, než jsem byl já.
"Chceš si o tom promluvit?" zeptal jsem se.
"Všechno jsem ti už řekl."
"Opravdu tě vyhodila?" jen kývl hlavou.
"A co tvůj táta?"
"Ten jenom dodal, ať se nevracím." řekl a jeho oči začínali být zase rudé.
"Jestli chceš, můžeš tu zůstat týden určitě. Pak se vrátí naši, ty tě tu určitě nechají." navrhl jsem mu.
"Opravdu by jsem mohl?"
"Jasně, že jo." řekl jsem s úsměvem. Usmál se, skočil po mně a obejmul mě.
"Děkuju moc."
"Eee, nemáš za co, jenom mě prosím pust."
"Emm, jo jasně." řekl už o něco veseleji.
"Jakto, že jsi doma sám?"
"Rodiče odjeli na týden pryč, Kibum je u svého přítele a Eunhyuk s námi už nebydlí dlouho."
"Přítele?"
"No jo, víš on je gay."
"Aha, a tvůj druhý brácha taky, že jo?"
"Eh? Jo je. Jak to víš?"
"No potkal jsem ho včera, jen co jsi odešel. Ptal se mě na tebe a při té příležitosti mi řekl, kde bydlíš." řekl a zadíval se směrem dolů. No super Kibum donáší rodičům a Eunhyuk Sungminovi.
"Co ti ještě řekl?"
"No, že jako jediný z nich jsi na holky."
"A dál?"
"Že si chytrý a trochu narcis a to je všechno."
"Řekl ti něco o našich rodičích?"
"Ne neřekl."
"Kyuhyun?"
"No?"
"Nedáme si něco k večeři?" Večeři? Podíval jsem se na hodiny, bylo půl sedmý.
"Jo můžeme si objednat pizzu jestli chceš."
"Klidně je to na tobě." řekl a usmál se.
"Okey." objednal jsem pizzu a nasměroval Sungmina do koupelny.

Mezi tím v letadle
"Myslím, že to nebyl dobrý nápad."
"Proč myslíš?"
"Oba se chovali nějak divně, něco se určitě stane."
"Neboj, nic se nestane. Eunhyuk slíbil, že na ně dohlídne."
"Ale nebude tam věčně."
"Neboj, už nejsou malý."

Doma
"Kde budu vlastně spát?" zeptal se mě Sungmin s plnou pusou.
"Máš na výběr: můj pokoj, Kibumovo pokoj, bývalý Hyukovo nebo obývák."
"Tak Hyukovo?"
"Jak chceš."
Seděli jsme u mě v pokoji oba v pyžamech a dojídali večeři. Dojedl jsem svoji půlku dřív než Sugmin. Lehl jsem si na postel a koukal do stopu. Po chvíli si lehl vedle mě.
"Už nemůžu." řekl.
"Nemáš trénink."
"To nemam." usmál se na mě. Leželi jsme na posteli a povídali si, dokud jsme oba neusnuli.

Ráno jsem se probudil a přímo před sebou jsem měl Sungminův obličej. Jeho ruka byla položená okolo mého pasu a já tu svojí měl pod jeho hlavou. Chtěl jsem ji vytáhnout, ale jakmile jsem se pohl Sungmin se probudil. Okamžitě si uvědomil co se děje a odtáhl se ode mě.
"Promiň." řekl a přitáhl si nohy až pod bradu.
"Nic se nestalo." vypadal jako malé dítě, které něco provedlo.
"Tak co budem dneska dělat?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.