Tak to u nás chodí 11.

30. června 2011 v 21:50 | Naya ^^ |  Tak to u nás chodí
11. Návrat


Ucítil jsem polibek na svých rtech. Byl jsem si stoprocentně jistý, že je to Sungmin. Chytl jsem ho a svalil velde sebe na postel. Otevřel jsem oči a spatřil jeho roztomilý obličej.
"Polibek na probuzení?" řekl jsem a byl nad ním nakloněný.
"Budil jsem tě normálně, ale nereagoval si."
"Tak si mě začal líbat?"
"Jo, ale pomohlo to."
"Hmm." odtáhl se do něj a natáhl se přes celou postel.
"Jdem." zvedl se a začal mi tahat za rukáv.
"Kam?" nadzvedl jsem hlavu.
"Do školy."
"Dneska?"
"Je čtvrtek."
"To půjdeme až v pondělí." přetál jsem si peřinu přes hlavu.
"Jak můžes být tak chytrý a přitom se ulejváš, co to jde." řekl a začal mi bát peřinu. Nechtěl jsem ji pustit a tak jsme se o ni začali přetahovat. Chytl jsem ho okolo pasu a znova povalil na postel.
"Jsem geniální.Když se mnou budeš dneska doma, můžeš spát se mnou." navrhnul jsem mu.
"Pod jednou dekou?"
"Jo."
"To je všechno?"
"Miluješ mě, to by ti mělo ke štěstí stačit."
"Nestačí."
"To radši půjdeš do školy?"
"Nechci vedle tebe vypadat moc hloupě."
"Vedle mě vypadáš moc roztomile a to jsi starší." řekl jsem a objal ho okolo ramen.
"Když tu zůstanu, pomůžeš mi s učením?"
"Já se neučím."
"Nepříde ti, že jsi až moc sebejistý?"
"Jsem sebejistý, tak akorát"
"Až moc."
"Akorát."
"Hodně." špitl potichu. Dělal jsem, že jsem to neslyšel, nechtěl jsem se s ním hádat. Leželi jsme na posteli, já měl zavřené oči a ruce okolo jeho ramen. On měl hlavu na mém rameni a ruku okolo mého pasu.
"To tu budem jenom tak ležet?"
"Chtěl by si na tý posteli dělat něco jinýho?" zeptal jsem se a stále jsem měl zavřené oči.
"Emm pár nápadů bych měl."
"Tak na ně hned zapomeň."
"Počkej chvíli." řekl a zvedl se z postele. Ležel jsem v polospánku, takže mi ruce zůstali na místě i když se Sungmin zvedl. Ucítil jsem, jak se pod Sungminovo váhou prohla postel a lehl si zpět na své místo. Objal jsem ho stejě jako před tím a ucítil, že je bez trička. Otevřel jsem oči a nadzvedl halvu, abych se podíval, co všechno ze sebe Sungmin sundal. Sundal si horní část školní uniformy, jestli měl kalhoty nevím, nohy měl pod dekou. Jen se pro sebe pousmál a přitiskl se ke mně co nejblíž mohl. Během pěti minut jsme usnuli.

Probudil jsem se dřív. Přemýšlel jsem, jestli mu mám probuzení oplatit, ale nakonec jsem se opatrně zvedl a šel se nasnídat. Bylo mi se Sungminem dobře. Ale nebyl jsem si jistý, začínal jsem ho mít čím dál tím radši. Možná to bude tím, že jsem se nikdy doopravdy nevázal. Žádný vztah jsem nebral vážně. Vždycky jsem radši ukončil vztah, než mít něco vážného. Seděl jsem v kuchyni a jedl opět lupínky, líp se mi u nich přemýšlí, ale asi začínám být závislý.

Vrátil jsem se do pokoje. Sungmin tam stále ležel, ale už jenom dělal, že spí. Pousmál jsem se nad tím a sedl si vedle něj. Položil si na mé nohy hlavu. Hladil jsem ho na tmavě černých vlasech, vypadal rozkošně.

Začal hrát písnička od LM.C, kterou jsem měl na vyzvánění.
"Co potřebuješ?" řekl jsem otráveně, volal Kibum.
"Rodiče jsou zpátky!" začal křičet do mobilu, Sungmin zvedl halvu a koukal na mě.
"Včera řikali, že si to prodlouží."
"Hyuk pro ně jel na letiště."
"Co?"
"Jedu domů."
"Počkej!" pozdě, zavěsil.
"Mám jít pryč?" zeptal se mě rozespale.
"Ne, zůstaň tu, ale nastěhuj se ke mně do pokoje."
"Proč?"
"Musí to vypadat, že o tom nevíme. Chápeš?"
"A jak s tím souvisí, že mám být u tebe v pokoji?"
"Aby to vypadalo, že v tom pokoji bydlel brácha a hlídal nás, jinak by ho mamka zabila." zvedl jsem se a zamířil do vedlejšího pokoje stěhovat věci. Sungmin mi přišel pomoct a do deseti minut jsme byli hotovy. Vypadalo to, jako že u mě bydlel celou dobu.

"Bráško! Ty máš přítele!" to bylo první co Kibum řekl, když přijel s Hangengem domů.
"Ne, jsme kamarádi." namítl jsem.
"Vypadá to, že budeš po svém nejhezčím bratrovi." řekl Hangeng a dal mi ruku okolo ramen. Kibum na něj mrkl a zabloudil pohledem k jeho pokoji.
"Nechte si to na jindy, jinak řeknu mamce, že si tu nebyl."
"A já jí, že máš kluka. A byl tu s tebou celou dobu."
"Nemyslíš, že by byla ráda?"
"Tvoje máma by byla ráda, kdyby si měl kluka místo holky?" zeptal se.
"Tys mu to neřekl?" zeptal se Kibum.
"Ne."
"Co?" vyptával Sungmin.
"Naše mamka není jen tak obyčejná mamka." začal vysvětlovat Kibum, jediné čeho dosáhl bylo, že na něj Sungmin koukal jak na magora.
"Prostě a jednoduše, jejich rodiče jsou stejného pohlaví." zkrátil vysvětlování Hangeng.
"To jako, že jsou oba muži?" zeptal se a udiveně.
"Jo oba." potvrdil jsem.
"Nikdy si mi to neřekl."
"Nikomu jsem to neřek, neví to ani Yesung." řekl jsem a zklopil hlavu.
"To je jedno, nemusíš se za to stydět." řekl, chytl mě za bradu a podíval se mi do očí.
"Nebudeme rušit." řekl Hangeng a oba zmizeli u Kibuma v pokoji.
"Jo a kdyby se ptali, byli jsme tu oba celou dobu." ozvalo se z pokoje.

"Proč si mi to neřekl?" zeptal se Sungmin, když jsme byli u mě v pokoji.
"Příjde mi to divný."
"Ty jsi divný." vypláznul na mě jazyk.
"Ty víc."
"Né ty, jsi jiný a proto tě miluju." řekl a uculil se tak, že jsem to nechal být.

Otevřeli se dveře a do pokoje vešla mamka Heechul.
"Kyuhyunnie!" zakřičela a vrhla se na mě.
"Mami?"
"Tolik se mi po tobě stýskalo." obejmula mě, že jsem se skoro udusil. Pustila mě a zadívala se na Sungmina.
"A ty jsi?" zeptala se.
"Sungmin, Kyuhyunův kamarád." řekl okamžitě.
"Kamarád?" otočila se zpět na mě.
"Nejlepší." řekl jsem jí na to.
"Ok, půjdu za Kibumem." zvedla se a odešla.
"Máš fajn mamku." řekl potom, co odešla.
"Tos jí ještě nepoznal pořádně."
"Půjdem za tátou?"
"Jak chceš." zvedli jsme se, chytl jsem ho za ruku a propletli jsme si prsty.
"Opravdu chceš takhle přijít před tvýho tátu?" zeptal se mě, když jsme byli na schodech. Dal jsem mu pusu na tvář a šli jsme dál.
"Ahoj, tati." pozdravil jsem.
"Ahoj, Kyu." řekl a obejmul mě.
"Tati to je můj kamarád Sungmin. Bydlí teď u nás, rodiče ho vyhodili, když zjistili, že je na kluky. Může tu bydlet dál? Prosím." řekl jsem to tátovi, ten to spíš pochopí. Stalo se mu skoro něco stejnýho.
"Pokud ti na něm tak záleží, nevidím problém." řekl a usmál se na nás oba. Za tátou se objevil Eunhyuk a zagestikuloval na nás se zdviženými palci. Sungmin se mi omotal okolo ruky a navzájem jsme se na sebe usmáli.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 koreanmusic koreanmusic | 1. dubna 2012 v 19:09 | Reagovat

Opravdu úžasné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.