Tak to u nás chodí 10.

29. června 2011 v 18:20 | Naya ^^ |  Tak to u nás chodí
Poslední dobou se v každém dílu někdo líbá xD. Tak tady je další díl. ;3
10. Nevím

NEVÍM!
Nevím jestli mi na něm záleží. Nevím jestli k němu něco cítím. Jo cítím, ale NEVÍM co. Nevím proč jsem neuhnul. Nevím proč jsem kvůli němu nespal celou noc. Nevím proč na něj myslím. Nevím co cítím. Nechápu to.

Zvednul jsem se z postele a šel dolů do kuchyně. Je pět ráno, takže jsem šel co nejtiššeji to šlo. Rozsvítil jsem malé světlo, vzal misku a nasypal ji plnou čokoládovích lupínků. Když se Eunhyuk pohádal s Donghaem, nejedl nic jiného. Jenom samou čokoládu. Nic jiného s čokoládou tu ale není. Podepřel jsem si jednou rukou hlavu, koukal dopředu a pozoroval bílou zeď přede mmou. Přemýšlel jsem nad tím vším, jediné na co jsem přišel je, že dneska nejdu do školy. Dojedl jsem, bylo půl šestý. Když si dám studenou sprchu, třeba mi to začne myslet.

Nezačlo. Lehl jsem si do postele, zapnul mp3 a snažil se usnout. Po půl hodině jsem unsul. Probudil jsem se v 11. Na mobilu jsem měl 5 nepřijatých hovorů od Ryeowooka. Dal jsem mobil do kapsy a pomalu se začal zvedat. Vyšel jsem z pokoje na chodbu. Otevřel jsem dveře od Sungminova pokoje. Byl tam, nešel do školy. Seděl na posteli a v náručích držel plyšáka. Na střední a plyšáka? Kdyby nebyl tak roztomilý, řekl bych, že se zbláznil. Podíval se na mě.
"Potřebuješ něco?" zeptal se a schoval si část hlavy za plyšáka.
"Proč si nešel do školy?"
"Proč ty?"
"Ptal jsem se první."
"Protože jsem prostě nešel." řekl uraženě. Sedl jsem si k němu na postel, přitáhl si nohy víc k sobě.
"Proč si mě včera políbil?"
"Myslel jsem - viděl jsem tě, jak se líbáš s Ryeowookem." řekl a schoval si obličej za plyšáka.
"A proč si mě teda políbil, myslíš, že k němu něco cítím?" jen kývl hlavou, ale do obličeje jsem mu stále neviděl.
"Nechci, aby jste byli spolu. Mám tě rád, hodně moc rád." řekl a začal plakat. Chytl jsem ho okolo ramen a přitáhl ho k sobě. Chytl mě rukama okolo krku a plakal dál, teď už mě na rameno.
"Nic k němu necítím, je to jen kamarád."
"A ke mně?" řekl mezi dvěma vzlyky.
"Já- já nevím. Něco jo."
"A co?"
"Nevím, nevím co to je. Nikdy jsem to necítil, k nikomu."
"Takže mě máš rád?"
"Asi jo." řekl jsem a on mě pevněji stiskl. Moje ruka sjela níž k jeho pasu. Položil si hlavu na mojí hruď. Už neplakal, jen trochu vzlykal. Zazvonil mi mobil, volal mi Yesung.
"Ano?"
"Proč nejsi ve škole?" zeptal se mě.
"Jsem doma."
"Proč?"
"Není mi moc dobře." zalhal jsem mu.
"Kecáš! Zůstal si doma kvůli Sungminovi."
"Ne, to ne."
"Záleží ti na něm."
"Jo, to jo."
"Počkej, fakt?"
"To první ne, to druhý jo." dál už jsem s ním mluvit nechtěl. Típnul jsem mobil. Vím, náš rozhovor zněl zajímavě, ale nechtěl jsem, aby Sungmin věděl, na co se mě ptal. Ale on to věděl i tak. Dal jsem mobil do kapsy a Sungmin mě políbil na tvář. Věděl o čem jsme se bavili. Po chvíli mi Sungmin usnul v náručí. Netrvalo dlouho a já usnul taky.

Probudil jsem se, ale už u mě Sungmin nebyl. Bylo pět a on nikde. Třeba je v kuchyni, došel jsem dolů a on nikde. Vzal jsem mobil a zavolal mu.
"Ah Kyu. Promiň, teď nemůžu." řekl mi bez pozdravu.
"Sungmine, kde si?"
"Vrátím se brzo." řekl a položil mi to. Chce, abych ho měl rád. Tak by mi alespoň mohl říct kde je. Šel jsem do kuchyně pro další dávku čokoládových lupínků. Ale ve dveřích jsem se srazil s Eunhyukem.
"Pozor břáško." řekl a usmál se na mě.
"Co tady děláš?"
"Posílá mě mamka, nebereš jí telefon." koukl jsem se na mobil, volala mi. Sakra.
"Já jsem usnul."
"V pohodě, jo a kdyby se ptala, chodím za tebou každý den." řekl a mrkl na mě.
"Fajn." řekl jsem nenuceně.
"Kyu, děje se něco?" zeptal se mě starostlivě.
"Bydlí tu Sungmin u tebe v pokoji."
"To se do jednoho nevejdete?" řekl škodolibě.
"Nechodíme spolu."
"Ale máte se rádi."
"Já nevím."
"Nevíš, jestli tě má rád?"
"Nevím, jestli ho mám rád."
"Ty nevíš, co cítíš?"
"Ne, nevim." řekl jsem a nasypal si lupínky.
"A ani nevim, co mám dělat. Cítim něco, co jsem nikdy necítil a nedokážu říct, jestli mi to vadí nebo ne."
"Třeba je to tím, že se ti mění orientace."
"Hm?" bylo to jediné, co jsem ze sebe vydal s plnou pusou.
"Myslím, že je to jasné. Máš ho rád. Jinak by si tu nejedl čokoládu a nevadilo by ti, že ti neřekl, kde je."
"To není fér, spiskli jste se proti mně. Yesung mě donutil říct, že mi na něm záleží a ty se mě snažíš přesvědčit, že jsem gay."
"Něco na tom bude." řekl a usmál se.

Když odešel volal jsem mamce, nejdřív byla naštvaná, ale potom začala, jaký o mě má strach. Musel jsem potvrdit, že je u nás Eunhyuk každý den. Když si ověřili, že je všechno ok, řekli mi, že si dovolenou protáhnou o dvy dny navíc. Byl jsem docela rád. Musím jim sice volat každý den, ale tohle mi zvedlo náladu.

Čekal jsem na Sungmina a hrál novou hru, kterou mi přinesl Eunhyuk, že mi jí posílá Hae. Nebyla nic moc, ale skrátila mi čekání.

Sungmin se vrátil v půl dvanáctý. Zamířil rovnou ke mně do pokoje.
"Odešel jsi, abych měl dost času na zkoumání mých pocitů?"řekl jsem a dál se věnoval hře.
"Musel jsem odejít." řekl a sedl si vedle mě.
"Proč?"
"Potom. Řeknu ti to potom. A co jak dopadlo tvé zkoumání?" dal si ruku okolo mých ramen. Položil jsem ho na postel a políbil ho tak, aby měl čas mi to vrátit.
"To ti řeknu potom." usmál jsem se na něj, zvedl se a zamířil do koupelny.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kaoru Kaoru | 2. srpna 2011 v 12:12 | Reagovat

super povídka :D

2 SaSa SaSa | 30. listopadu 2011 v 21:27 | Reagovat

Snažíš se mě přesvědčit, že jsem gay! :DDD Úplně si to dokážu představit :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.