School love 4 -END

5. června 2011 v 18:27 | Naya ^^ |  Jiné
Omlouvám se za víkendovou neaktivitu, ale nebyla jsem doma. Konečný díl! Je trochu delší, ale potřebovala jsem to dopsat. Konec je takový splácaný. Omlouvám se na případné chyby. Číst znovu, už se mi nechtělo. Naya ^^



Uběhl týden od doby, co se to všechno stalo. Kyuhyun nenapsal, třeba si to jenom potřebuje ujasnit. Se Siwonem i Heechulem jsem se usmířil, ale byl jsem na ně stále trochu naštvaný. Uvidíme, za týden půjdu s nohou do nemocnice třeba tam bude.
Dneska. Dnes jdeme do nemocnice. Na nohu už došlapuju normálně a už nebolí. Jsem strašně nervózní, bude tam? Jen co jsme se nasnídali, jeli jsme všichni tři.
Do nemocnice jsme dorazili kolem desáté hodiny. Lidí tu bylo poměrně málo. Sedli jsme si před ordinaci a čekali.
"Další." ozval se hlas sestřičky. Přišli jsme na řadu. Řekl jsem obou ať počkají, o další trapas jsem nestál. Vešel jsem dovnitř, ale Kyuhyun tam nebyl. Nebyl tam žádný doktor, byl jsem poněkud nervózní, snad přijde.
"Posaďte se." řekla sestra. Najednou vešel do ordinace nějaký doktor, kterého jsem viděl poprvé v životě. Ach jo není tu.
Vyšel jsem zklamaně ven na chodbu.
"Tak co byl tam?" vyptával se hned Siwon.
"Ne." řekl jsem smutně a koukl se na něj, ale nikde sem neviděl Heechula. Bylo mi divné, že neřekl nic "chytrého" jak je jeho zvykem.
"Kde je Heechul?"
"Šel si něco zařídit."
"Zařídit? Neříkal že nesnáší doktory?"
"Nevím, najednou odešel, tak tu na něj počkáme." Sedl jsem si vedle něj a čekali jsme na Heecbula. Ach jo... kde je? Asi za čtvrt hodiny přišel.
"Čekali jste dlouho?"
"Jo čekali." odsekl jsem a chystal se k odchodu. Najednou jsem zahlédl Kyuhyuna, byl oblečený v civilním oblečení a vyšel z pokoje lékařů. Měl vyděšený výraz. Stalo se něco? Vypadalo to, že někam spěchá, šel rychlým krokem rovnou z nemocnice. Zapomněl na mě? Jak jsme šli Siwon zpozoroval mou náladu.
"Když už nemáš berle, stavíme se někde na pořádně nezdravej a mastnej oběd." navrhl Heechul.
"Jen když to zaplatíš." usmál jsem se, tohle si přece nemůži nechat ujít.
Dorazili jsme do našeho oblíbeného fast-foodu a objednali si co nejvíc jídla. Potkali jsme tam Sungmina s Yesungem, jako skoro každý den seděli u stejného stolu a cpali se hamburgery. Na to jak tu sou často je zázrak, že každý neváží 100 kg. Sedli jsme si k nim a začali jíst. Nedalo se si nevšimnout jak se ty dva cpou. To je ztracený případ, řekl jsem si pro sebe a ukousl si svého cheeseburgru. Při tom jsem pozoroval okolí. Když jsme dojedli, seděli jsme tam nějakou chvíli, než jsme se dokázali pohnout. Rozhodli jsme se už opravdu jít, Sungmin s Yesungem šli s námi. Auto jsme měli až o dvě ulice dál. Navrhli jsme Siwonovi, že by pro to auto mohl dojít sám a vrátit se pro nás, ale nějak to nevyšlo. Šlo nás všech pět, byli jsme přejezení a napokraji sil.
Došli jsme k autu, od něj nás dělilo jen přejít ulici, přišlo nám, jako kdybychom prošli celý Soul. Rozhlédli jsme se a přešli ulici. Došli jsme k němu, stáli jsme mezi bytovkama u našeho auta a čekali, až Siwon najde klíče. Přišlo nám to jako celou věčnost. Kolem nás bylo plno lidí, všichni někam mířili. Nechápu kam jsou prázdniny, nadá se nic dělat po pár dnech je neuvěřitelná nuda.
"Mám je." řekl Siwon a vytáhl klíčky od auta. Všichni jsme vlezli do auta a vyjeli.
Dojeli jsme. Před jejich domem stála Yuri, ta dívka co mě vezla do nemocnice. Uvědomil jsem si, že Siwon vlastně říkal, že tu bude.Přijeli jsme k domu kde bydlí Siwon a Heechul, bydleli v dvojdomku. V jedné té větší bydleli oni a v té menší někdo jiný.
"Kdo vlastně bydlí vedle vás?" zeptal jsem se, jen co jsme vystoupili.
"Nevím, nebydlí tu dlouho a pořádně jsme ho jestě neviděli." řekl Siwon
"Ale asi nějaká holka s děckem." dodal Heechul. A měl pravdu, jen co to dořekl, otevřeli se dveře. Vyšla nějaká dívka ani si nás nevšimla, koukala na přijíždějící černé auto. Hned na první pohled, bylo jasné, že je to luxus, který si jen tak někdo nemůže dovolit. Auto zaparkovalo za Siwonovým autem, dívka se pousmála. Dveře od auta se otevřeli a z auta vystoupil jeho řidič. Okamžitě jsem si uvědomil, že to není pro mě ledajaký člověk, byl to Kyuhyun. Nenápadně jsem si stoupl za Yuri a sledoval co bude dělat. Zamkl auto a šel přímo k dívce, co bydlela vedle kluků. Siwon pochopil mé počínání a stoupl si tak, abych nebyl vidět. Kyuhyun pokračoval dál za dívkou. Jen co k ní přišel, obejmul jí a políbil na tvář. Ta dívka byla velice krásná, měla dlouhé vlasy až na záda. Poměrně vysoká, štíhlá, oči hnědé a zářivý úsměv. Kyuhyun vstoupil dovnitř a ona zavřela dveře. Všichni jsme tam stáli a koukali na už zavřené dveře.
"Máte překrásnou sousedku." vypadlo ze Sungmina.
"Ten kluk měl hezkej zadek." řekl na to Heechul. Siwon se na něj zlostně podíval.
"To si myslel vážně?" řekl uraženě.
"Jo, ale na tebe nikdo nemá." řekl a políbil ho. Yesung, Min a já jsme protčili oči a vydali se směrem ke dveřím.
U Siwona s Heechulem jsme všichni byli až do večera. Mně celou dobu vrtalo hlavou, co Kyuhyun chtěl té dívce. Proto nenapsal? Našel si holku, ideální matku pro jeho syna. Dokázal bych se o něj taky postarat o oba. Nebo mění jednu holku za druhou a dneska to byla tahle? Říkal přece něco o sestřičkách z nemocnice, už jenom to jak se na sebe dívali, když byli dvě v přítomnosti Kyuhyuna. Sungmin odešel v osm večer, měl ještě sraz s jeho přítelkyní, Yuri v devět a Yesung odešel v deset, že jde zítra do práce. Já se rozhodl, že půjdu nejdéle v jedenáct.
Když jsem odcházel Siwon říkal, že mě odveze domů, řekl jsem, že nechci, že pojedu tramvají. Vyšel jsem na ulici a pohlédl na vedlejší dveře, třeba teď vyjde a půjde domů, ale nic se nestalo. Pomalu jsem šel, bylo půl dvanácté a byla tma. Zavřel jsem za sebou vrátka a směřoval jsem na zastávku.
"Chceš vzít domů?" promluvil někdo do tmy. Poznal jsem, že to byl Kyuhyunův hlas.
"Slíbil si, že napíšeš." řekl jsem smutně.
"Jedeš tedy?" dělal jako by mě neslyšel.
"Jestli můžu."
"Tak si nastup." řekl a sedl si do auta. Otevřel jsem dveře a teď teprve spatřil jak vypadá. Jeho obličej nezářil štěstím a energií jako při našem prvním setkání. Vypadal smutně a ustaraně, radši jsem nic neříkal a dělal jako by jsem si toho nevšiml. Co se mu stalo? Vyjeli jsme.
"Tak co noha?" zeptal se.
"Dobrý, už nebolí. Dneska jsem byl v nemocnici." odpověděl jsem. Do konce cesty jsme nic neříkali. Kyuhyuna něco trápilo. Nevěděl jsem co a radši jsem se ani neptal.
Dojeli jsme ke mně. Zaparkoval mi přesně přede dveřmi. Chystal jsem se vystoupit.
"Proč se tváříš, jako kdybych ti ublížil?" zeptal se a stále koukal dopředu.
"Nenapsal si, jak si slíbil."
"To je všechno?" nepoznával jsem ho, jak se chová ani jak vypadá.
"Co ti je? Proč se mnou takhle mluvíš?" řekl jsem ublíženě.
"Jak s tebou mluvím?" dál se vyptával
"Jako kdyby si mě nenáviděl, jako kdybych byl ti byl na obtíž."
"Promiň, to si jenom špatně pochopil."
"Jak špatně pochopil?" nerozumněl jsem mu, byl jako vyměněný.
"Proč ses přede mnou schoval za tu holku? Je to teď tvoje nové přítelkyně?" on si nás všiml, dělal jako když nás nevidí, ale přes to toho viděl víc než dost.
"Proč mi to vyčítáš? Vždycky když tě potkám, děláš, že mě nevidíš! No a co, tak s námi byla Yuri, ale nic s ní nemám. To ty máš miliony holek. Co třeba ty sestřičky nebo ta dívka cos jí dneska líbal na tvář!" byl jsem zvědavý, jak se z toho vykroutí.
"Tak proto ses schoval? Čekal si co udělám, až dojdu k tý holce?" usmál se, "nikdy by sem se s žádnou sestřičkou nevyspal, byl to jenom vtip. A ohledně tý holky, to je moje sestra Ara, myslím, že jsem ti o ní říkal. Má tu přítele, tak jsem byl za ní, hlídala Erika, tak proto jsem tam byl tak dlouho." to jsem opravdu nečekal.
"Víš, pro mě jsou důležitější věci, než holky." řekl. Už vypadal trochu líp, vracela se mu barva do obličeje. Takže to všechno bylo jen kvůli mně?
"Jaký důležitější?"
"Třeba Erik."
"A dál?"
"Jak dál?"
"No, další."
"Práce?"
"Jsi workoholik?"
"Ne, proč myslíš?"
"Když je práce důležitější než -" nedořekl jsem, protže mu začal zvonit mobil. Podíval se na displej a zvedl ho.
"Eriku?" volal mu syn, teď není pozdě?
"Cože?" řekl dost zděšeně. Koukal jsem na něj a sledoval ho dál.
"Ok, jedu tam." ukončil hovor a položil.
"Co se stalo?"
"Jedeš se mnou?" ignoroval mou otázku.
"Jo jedu." kývl jsem. Kdybych jel tramvají, už by jsem spal. Teď jedu zpátky k jeho sestře, která bydlí vedle Siwona. Doufal jsem, že je nepotkám.
"Kyuhyun, co se stalo?" opatrně jsem se zeptal.
"Ara se pohádala s tím jejím přítelem, odešla a nechala tam Erika." řekl a ručička na tachometru se blížila 90 km/h. Siwon ani Heechul neví, kdo je jejich soused, že to není dívka s dítětem, ale nenormální chlap, co mlátí děti.
"A ty víš kde je?"
"Ara? Ne, to nevím."
Dojeli jsme na místo. Vystoupili jsme z auta a Kyuhyun se rozběhl ke dveřím, nadzvedl rohožku a vyndal klíč. Odemkl a vběhl dovnitř. Šel jsem za ním, zastavil v obývacím pokoji.
"Tati!" vykřikl Erik, přiběhl ke Kyuhyunovi a objal ho. Kyuhyun ho zvedl. Erik si omotal ruce okolo jeho krku a nohy okolo pasu.Oči měl uplakané a na sobě měl roztomilé světle-modré pyžamo.
"Co tu děláš?" řekl nějaký hlas. V zápětí vešel do pokoje nějaký muž. Kyuhyun se na něj podíval a podal mi Erika. Ten se mě pevně chytl.
"Přišel jsem si pro své dítě." řekl naprosto klidně.
"Nemáš tu co dělat."
"Ty nemáš právo, mlátit Erika." jen co to Kyuhyun dořekl napřáhl se ten muž, aby mohl Kyuhyuna uhodit. Erik mě sevřel pevněji. Kyuhyun chytl jeho ruku. To si ale teď už expřítel její sestry nenechal líbil a vrhnul se na něj. Kyuhyun ho jenom odstrčil. Pohledem mi naznačil, ať odvedu Erika pryč. Otočil jsem se a odcházel s dítětem v náručích.
"Nehodl-" to bylo vše co jsem zaslech, když jsme odešli.
Došli jsme k autu, jednou rukou jsem otevřel dveře od auta a druhou jsem stále přidržoval Erika. Měl položenou hlavu na mém rameni a stále se mě držel. Posadil jsem ho na zadní sedačku.
"Kdy se vrátí táta?" řekl ospale.
"Určitě brzy." řekl jsem nejistě a pohlédl na dveře od domu.
Během deseti minut přišel Kyuhyun. Vlasy měl do obličeje, do kterého jsem mu neviděl. Jen mlčky nasedl do auta. Sedl jsem si dozadu k Erikovi, který usínal. Nebylo se čemu divit bylo skoro dvě v noci.
Vyjeli jsme a zastavili u nějakého domu, nejspíš patřil Kyuhyunovi. Vystoupil a šel pro Erika. Pomohl jsem mu ho vyndat z auta, při tom jsem se snažil mu pohlédnou do obličeje, ale on, tma, i jeho vlasy mi to neumožnili.
Vzal malého do náruče a zeptal se mě: "Jdeš taky?" Uvědomil jsem si, že stojím na ulici, někde kde jsem poprvé v životě a neviděl jsem žádnou zastávku. Bylo tu jen spoustu domů a tma. Jen jsem kývl na souhlas.
Došli jsme ke krásnému domu, který vypadal úchvatně, ale to nebylo nic oproti tomu jak vypadal ve vnitř. Seděl jsem v obýváku a čekal na Kyuhyuna, až uloží Erika. Zajímalo mě co se stalo uvnitř, mezi tím co jsem byl venku. Prali se?
Z mého snění mě vytrhl Kyuhyun, když vešel do místnosti. Ofinu měl přes oči, stále jsem na něj moc dobře neviděl, v pokoji bylo světlo jen z malé lampičky.
"Promiň." řekl a zahleděl se do země.
"V pohodě." řekl jsem. Přišel ke mně a posadil se vedle. Teď jsem mu teprve uviděl do obličeje. Bylo mi hned jasné, že se poprali. Naštěstí neměl nic víc, než podlité škrábnutí na tváři a krvavý koutek u úst. Odhrnul jsem mu rukou ofinu z očí a zadíval se do nich. Chtěl jsem mu říct jak moc ho miluju, ale co by na to řekl on? Nechtěl jsem to všechno zkazit. Byli jsme tu oba dva spolu v domě s jeho synem. To bylo to, co jsem si přál. Jediné co mi chybělo bylo to ho políbit. Chtěl jsem to udělat, ale bál jsem se.
"Přespíš tu?" řekl a podíval se před sebe.
"Nemusím tu být, stačí když mi řekneš, kde je tu nějaká-"
"Prosím, zůstaň." skočil mi do řeči.
"Tak dobře." přesně na tohle jsem čekal, "ale nejdřív mi řekni, kde je tu koupelna."
"Koupelna? Tam," ukázal na dveře. Zvedl jsem se a šel směrem, který mi ukázal.
Vešel jsem dovnitř a rozhédl se kolem. Zamířil jsem k umyvadlu a vzal do ruky malý ručník, který jsem trochu namočil do vody. Vrátil jsem se zpátky ke Kyuhyunovi, trochu divně na mě koukal. Přiložil jsem ručník ke jeho obličeji, abych mohl setřít krev, ale ucukl.
"Neboj." řekl jsem a vše opakoval. Tentokrát se mi to povedlo. Ručník se dotkl jeho škrábance. Potom jsem ho přiložil k jeho koutku a začal utírat už zaschlou krev.
"Proč je pro tebe důležitější práce než holky?" začal jsem tam, kde jsme před tím skončili.
"Protože mezi Erikem a prací je ještě něco důležitějšího."
"Co?" začal jsem vyzvídat. Ucítil jsem na svém zápěstí Kyuhyunovo ruku. Odsunul ji od svého obličeje.
"Něco důležitého." stále držel mou ruku a koukal se mi do očí. Nemohl jsem to vydržet a uhnul jsem pohledem, koukal jsem na naše ruce. Vyvlékl jsem se z jeho lehkého sevření a vjel mu svou dlaní do té jeho. Cítil jsem jak mi červenají tváře a stále jsem hleděl na naše ruce, takže jsem neviděl, jak reagoval. Byli jsme otočeni k sobě a já čekal na jeho reakci. Chvíli si nic nedělo, to neví co chce, že nic nedělá nebo si se mnou jenom hraje? Zrušil spojení rukou, v tu chvíli mě polil pot a nevěděl jsem co mám dělat. Tou rukou, za kterou jsem ho držel mi nadzvedl hlavu, do takového úhlu, aby mi viděl do očí.
"Nezasloužím si tě. Neznáš mě." řekl a zvedl se, připravený k odchodu. Chytl jsem ho za ruku a stoupl si vedle něj.
"Proč? Neřekl si mi o sobě snad všechno?"
"Ne, neřekl jsem ti pravdu." vyvlékl se mi a otočil se ke mně zády.
"Tak mi jí řekni teď!"
"Nechci, aby ses na mě tak díval."
"Jak?"
"Tak jak si to zasloužím."
"Jak?" chtěl jsem znát pravdu a dále jsem naléhal, ať mi všechno řekne.
"Ryeowooku, stále ti to nedošlo? Erikovi je 6 narodil se mi, když mi bylo 17! To je důvod proč mě otec nenávidí.Vyhodil mě. Odešel jsem sem k babičce, řekla mi, že tu můžu zůstat, ale jenom pokud si jí vezmu a začnu se starat." stále byl otočený.
"Ale ona babičku neměla ráda, jednou když se pohádali jsem je vzal oba a odstěhovali jsme se. Neumřela, rozešli jsme se, protože babička onemocněla a já cítil vinu, tak jsem se vrátil. Teď leží v nemocnici a je to s ní vážný. Ta holka co jsem řekl, že je moje sestra je ve skutečnosti ona, Erikova máma. Ten muž je její nový manžel a bije jí. Mlátil i Erika, proto jsem pro něj jel. Jinak ho mám v péči já, ale chtěla ho k sobě na prázdniny." odmlčel se, " nechtěl jsem, aby si to všechno věděl hned na začátku, proto jsem ti to neřekl a lahl jsem." všechno mi řekl a odešel pryč. Díval jsem se dokud nezavřel dveře. Celou dobu mi lhal, jenom kvůli tomu, abych se na něj nedíval jako na rozmazlenýho parchanta, co si neváží toho co má? Byl jsem zklamaný. Neměl jsem slov.
Pomalu jsem se vydal ke vchodový, dveřím, ale nedokázal jsem odejít. Otočil jsem se a snažil si vzpomenout, které dveře jsou ty, kterými odešel. To ale nebylo nutné. Stál tam opřený o zeď a pozoroval mě. Měl oči zarudlé, bylo mu to asi hodně líto. Rozeběhl jsem se k němu a objal ho.
"Odpustíš mi?" řekl.
"Miluju tě už od první chvíle, tohle můj názor nezmění." řekl jsem a začaly mi téct slzy.
Trochu se ode mě odtáhl a něžně mě políbil. Já se přidal.
"Miluju tě." řekl a pokračoval dál. Přitáhl si mě k sobě a zajel mi rukou pod tričko. Oba dva jsme věděli, že tahle noc(ráno) ještě nekončí. Teď jsem měl všechno, co jsem chtěl.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Kira Kira | 14. dubna 2012 v 14:00 | Reagovat

Ó bože, krásné! Fakt skvěle jsi to vymyslela!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.