School love

28. května 2011 v 22:14 | Naya ^^ |  Jiné
Mám pro vás nový příběh, jelikož nevým jak to bude dál s Kyumin story chytla mě Kyuwook(ácká) můza. Je to na díly, tak doufám, že to někdy dopíšu :)

Naya ^^








Už zase zvoní budík. Proč ta noc ubíhá tak rychle? Praštil jsem sebou do postele a řekl si, že když zůstanu ležet ještě pět minut nic se nestane, ale stalo z pěti minut byla půl hodina a já zaspal. Rychle jsem vylezl z postele, umyl se, oblékl, nasnídal a vydal se do práce.

Jen co jsem vylezl z auta, dopadla na mě deprdesivní nálada. Opět celý den koukat na malá děcka a učit je..... stejně z nich nic nebude, jenom otravujou a zlobí. Ovšem když si na ně stěžujete rodičům nasadí své andělské tvářičky. Vzal jsem si věci, zamkl auto a vydal se do školy spolu s několika malými dětmi, které vodí rodiče do školy v domnění, že jsou ty nejhodnější na světě.
"Emm...promiňte," to ne je skoro polovina školního roku a někteří stále neví, do jaké třídy jejich ratolesti chodí. S otráveným výrazem jsem se otočil a podíval se na toho, kdo mi zhoršuje náladu už při tak zkaženém ráně. Zarazil jsem se, ty tmavě hnědé oči mě naprosto uchvátily. Jeho kaštanově hnědé vlasy a rozkošný úsměv.
"Nevíte kde je tu 1.C?" promluvil a vytrhl mě z mého snění. Pohlédl jsem na jeho syna, byl mu velmi podobný, ale nikdy sem ho tu ještě neviděl.
"Vy jste tu nový?" bylo to jediné co jsem ze sebe dostal.
"Ano, můj syn sem přestoupil z Japonska." řekl a mně teprve teď došlo, že jo ten nový žák co mi má přibýt do třídy.
"Jsem Kim Ryeowook, třídní učitel vašeho syna, těší mě."
"Cho Kyuhyun, rád vás poznávám."
"Pokud dovolíte odvedu ho do třídy."
"Děkuju." řekl a pousmál se. Rozloučil se sebou v dětské podobě a odešel.
Zbytek mého dne byl strašný. Stále dokola to samé, děti si pletou písmenka, o přestávkách zlobí a při hodinách div neumřou nudou.

Přišel jsem domů a plácl sebou na postel. Pro dnešek už jsem toho měl dost. Stále jsem myslel na Kyuhyuna, snad přijde i zítra.

Ráno jsem vstal dříve a ve škole netrpělivě ho vyhlížel. Přišel, ale už se mě nezeptal na místo třídy. Erik, tedy jeho syn, ho dovedl sám.

A tak to bylo každý den, chodil jsem dříve, abych ho mohl vidět, abych ho neprošvihl, kdyby náhodou přišel dříve. Občas se stalo, že se naše pohledy střetly, ale pokaždé jsem uhnul. Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že ho pozoruji nebo tak něco. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna kvůli někomu jako je on se budu každý den těšit do školy.
Ale nic netrvé věčně a přišly prázdniny. Takovou dobu být bez něj, už jenom ta představa mi lámala srdce. A co teprve to, že on si na mě ani nevzpomene. To ani nevím jestli je ženatý, má dítě, takže se není čemu divit, kdyby si nevzpomněl. Ach jo asi jsem blázen.

První den prádnin. Vstal jsem v 12 hodin. Ono se není čemu divit když ráno vstávám dřív, jen aby jsem mohl vidět Kyuhyuna. Byl jsem otrávený, nevím co budu celý den dělat. Vylezl jsem z postele a vydal se směr lednička. Ani moc hlad nemám, co bych dal jen proto abych mohl vidět jeho andělskou tvář. Ty jeho nádherné oči a dokonalé rty. Najednou zazvonil zvonek, lekl jsem se a upustil pití co jsem držel v ruce, takže se rozlilo. Je poledne, kdo sem může jít v poledne? Došel jsem pomalým krokem ještě v pyžamu ke dveřím, mezi tím zvonek třikrát zazvonil. Otevřel jsem a spatřil Siwona s Heechulem.
"Wookie! Neříkej, že jsi ještě spal!" vypravil ze sebe energicky Siwon a zamával obědem.
"Byli jsme nakupovat a když jsme uviděli čínskou restauraci vzpomněli si na tebe a na to že máš prázdniny! Tak jsme ti přivezli oběd."
"To je vážně milý." řekl jsem a hodil věci ze stolu na gauč. Sedli jsme si a Siwon vyndal jídlo.
"Ty máš tedy náladu." řekl Heechul s plnou pusou nudlí.
"Co chceš jsou prázdniny." odsekl jsem a přitáhl si k sobě oběd.
"No právě proto by sis měl užívat, plánuješ nějakej výlet?" ze Siwonova tónu bylo poznat, že tím myslel "pojedeme na výlet" .
"Ne nic." řekl jsem a věnoval se dál obědu. Oba dva se na sebe podívali.
"Tak mi pojedeme sami, alespoň pro sebe budeme mí víc soukromí." řekl Heechul a rošťácky mrkl na Siwona.
"Klidně."
"Wookie, děje se něco? Že by láska?" vyptával se Siwon a jeho energie mě tak štvala, že jsem to nevydržel a všechno ze mě vypadlo.
"Jo děje, jsou prázdniny a já ho celou tu dobu neuvidím ani nevím jestli někoho nemá, což je dost možný když má dítě, a ani co dělá. Jestli o mě má vůbec zájem a už vůbec nevím co s tim mám dělat." všechno sem to ze sebe vysypal na jeden nádech. Oba dva vypadali zaskočeně asi do mě opravdu jen rejpali a nečekali to.
"Máš kečup?" řekl Heechul. To mě zabilo, sebral jsem se od stolu a chtěl běžet do pokoje. Cestu mi však zkřížilo vylité pití. Uklouzl jsem, při pádu se chytil židle, na kterou jsem na konec upadl.
"Wookie! Jsi v pořádku?!" rozkřikl se Heechul. Oba dva vyskočili ze židlí a v tu ránu byli u mě. Nemohl jsem se postavit, strašně mě bolela noha. Nic jsem neříkal jen si držel místo, které tak bolelo. Siwonovi to stačilo, aby pochopil. Vzal mě do náručí a odnesl do auta s Heechulem v patách.

No super, to mi ještě chybělo, zlomit si nohu. Takhle se do školy jen tak nedostanu. Ještě do toho všeho Heechulův žárlivý pohled, když mě Siwon nesl. Ty dva už jsou spolu dlouho, jako by to bylo nutné. Siwona znám už od plenek. Umřela mu matka, když mu bylo pět a o jeho otci nikdo nic nevěděl, od té doby žil u nás, je pro mě téměř jako bratr. Když mi řekl, že chodí s Heechulem docela mě překvapilo, že je gay. Je skvělý, má dokonalé tělo, může mít každou holku, na kterou si ukáže. A nakonec si vybral Heechula.Ti dva jsou jediná rodina, kterou teď mám.

Dorazili jsme do nemocnice, vypadalo to tu jako ve škole o prázninách, nikde nikdo. Jak to tak vypadá, nikomu kromě mě se nic nestalo. Takže nás hned vzali do ordinace, byla tam zatím jenom sestra.
"Omlovám se, ale budete muset chvíli počkat. Doktor odešel má ještě pauzu na oběd." řekla a pomohla Siwonovi dostat mě na lehátko. Heechul zůstal na chodbě, údajně nemá rád doktory. Děkuji za podporu... Když mě vyzvedávali na lehátko, několikrát mi projela nohou nepříjemná bolest. Tyhle prázdniny začínají opravdu skvěle, první den si něco udělám a ještě tu budu čekat na váženého doktora, který se cpe někde v bufetu! Po nějaké době, která mi přišla jako celá věčnost se sestra zvedla a řekla něco v tom smyslu ať ještě počkáme a odešla.
Po chvíli sem přišel nějaký starý doktor, co si ani neviděl na špičky nohou přes jeho břicho.
"Moc se omlovám, máme nedostatek lékařů. Právě skončila operace a sestra vám sem někoho pošle." řekl a obrátil se k odchodu. To se mi na tu nohu nemohl podívat on? Koukl jsem na Siwona, z jeho pohledu bylo poznat, že myslí na to samé. Unaveně jsem si lehl a zavřel oči.
"Omlouvám se, kolega snad dorazí z oběda každou chvíli." řekl někdo, kdo byl asi doktor. Neobtěžoval jsem se otevřít oči. Teď už mi bylo všechno jedno.
"Tak kde vás to bolí?" řekl trochu nejistým hlasem.
"Noha, uklouzl." řekl mu Siwon. Doktor mi nohu trochu zmáčkl. Myslel jsem, že mi upadne. Strašně to bolelo.
"Tak to je snad jasné, měla jste ho poslat na rentgen a nenechat ho tu čekat a mě tahat kvůli nějakému domácímu zranění ze sálu sem. Sloužil jsem celou noc a jsem tu ještě teď," řekl dost naštvaným hlasem sestře, která se tiše přikradla zpátky do ordinace.
"Pan primář říkal, že tu máte zůstat dokud se Eun Jo nevrátí." odsekla.
"Vypsat žádanku na rentgen snad zvládnete, ne?" řekl a někam odešel.

Když jsem se vrátil z rengenu, donutil jsem se podívat na doktory. Nevěřil jsem tomu co mě čekalo. Uviděl jsem dva, jeden byl určitě ten, co byl na tom obědě a druhý byl Kyuhyun. Úplně jsem ztratil řeč. Oba dva byli zabráni do nějakého rozhovoru.
"Počkej. To myslíš vážně?" řekl ten, který asi byl s tím obědem.
"Jo, jak jsme tu měli tu hromadnou bouračku, bylo to asi kolem pátý ráno. Přišel jsem ze sálu a lehl si na lékařák. A potom se to všechno stalo." řekl Kyuhyun s úsměvem na tváři.
"A pak si stěžuj, že si druhej den nevyspalej, když si tu trochu přesčas." řekl ten druhý.
"Trochu? Domů sem měl jít v 7."
"Ehm pánové nerada ruším váš rozhovor, ale máte tu pacienta." upozornila je sestra. Teď mi to teprve došlo. Ten doktor před tím, to byl Kyuhyun. Nepoznal jsem jeho hlas! A to ten krátký rozhovor co jsem s ním vedl mi zněl hlavou od té doby stále dokola. Kyuhyun spolu se s druhým najedeným doktorem koukl na rengenové snímky.
"A co Erik, kdo ho hlídá?" pokračovali dál.
"Na prázdniny ho má u sebe Ara v Japonsku."
"Co to?"
"Kvůli těm službám a navíc jsme se tak i domluvili."
"A vrátíš se ty tam nebo pojede ona sem."
"Ona sem."
"Pánové nechci se opakovat máte tu pacienta." opět se ozvala sestra a rázným tónem jim připomněla mojí existenci.
"Ano, my víme. Zkoumáme snímky, tak nás nerušte." odpověděl jí ten druhý doktor imitací jejího tónu. Kyuhyun se neubránil a musel se pousmát. To sestru zřejmě naštvalo a odešla. Následoval rozhovor mezi oběma, který obsahoval spousu slov, kterým jsem nerozumněl. Jediné co jsme z toho se Siwonem rozumněli bylo, že ta noha je opravdu zlomená.
"Tak, až to uděláš snad tě primář pustí domů. Já du vedle do ambulance. Uvidíme se, až mě budeš střídat večer." řekl posměvačným tónem najezený doktor. Rozloučil se, omluvil se nám a odešel. Kyuhyun se na mě podíval a asi teprve teď si uvědomil, že jsem tu zpátky. Trochu zaraženě se na mě podíval. Sedl si k počítači a něco psal. Následoval klasický výslech, jméno, rodné číslo, jak se mi to stalo, apod.

"A minimálně čtrnáct dní zůstaňte v klidu, potom se přijďte ukázat." dodal a mrkl na mě s rošťáckým úšklebkem.
Dal bych za něj cokoliv, jen kdyby se na mě takhle usmál dříve. Ale co usmál se na mě, teď to pro mě bylo nejdůležitější. Byl celý můj svět jen on.
"Teď vás odvezou do sádrovny a uvidíme se za dva týdny." řekl a odešel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Kira Kira | 14. dubna 2012 v 10:18 | Reagovat

Toto, toto bylo vážně moc! :DDDD Chulie to vážně zabil! "Máš kečup?" nejlepší hláška ! Skvělá povídka! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.